Publikace rozhovorů s Ukrajinci, kteří přežili ruskou okupaci. Společný projekt evropských Memorialů a Charkovské lidskoprávní skupiny.
- „Ze souseda nezbylo nic, jen boty...“ Rozhovor se Zinajidou Kostenko z vesnice Moščun v Kyjevské oblasti
- Je to středověká krutost umocněná současnými možnostmi: Rozhovor s mariupolskou básnířkou Oksanou Stominou
- „Starouška odhodil výbuch rakety asi o sto metrů“: Rozhovor s Volodymyrem Zajikou z vesnice Moščun
- Vnoučata plakala a říkala, že nechtějí umřít: Rozhovor s obyvatelkou Charkova, která se musela ukrývat ve sklepě více než dva měsíce
- „Můj syn a manžel byli zraněni během ruského leteckého útoku.“: rozhovor s Irynou Olijnyk z Boroďanky v Kyjevské oblasti
- „Budou se zodpovídat před Bohem za veškeré zlo, které tady napáchali!“: rozhovor s ukrajinskou důchodkyní Zojou Javorskou
- „Zůstala jsem v okupovaném městě, protože jsem nedokázala odejít bez svého psa“: rozhovor s Ukrajinkou Natalií Vitkovskou, která měsíc žila pod ruskou okupací
- „Zastřelili mi matku a zlikvidovali moje pracoviště“: příběh Serhije Pentina
- „Sám s puškou proti bandě okupantů“: rozhovor s Olenou Kratkovskou, která na začátku války přišla o otce
- „Na MDŽ nás pustili domů“: Rusové věznili obyvatele Černihiva měsíc ve sklepě
- Válka a němé tváře — osobní válka Serhije Nebohy: rozhovor s majitelem ukrajinské chovatelské stanice kavkazských pasteveckých psů
- Rozhovor s Ihorem Ivanovem z městečka Trosťanec, jehož žena byla během ruské okupace města nečekaně zadržena a následně zavražděna: "Svých 53 let se nedožila."
- Rozhovor s paní Ljubov Maksymčukovou, jejíž syn zemřel při ostřelování mateřské školky v ukrajinské Ochtyrce: "Proč vypálili sedm raket na školku?"
- Rozhovor s Olehem Toporkovem, který musel několik měsíců strávit v okupaci: "V strojírnách ve Vovčansku mučili elektrickým proudem dokonce i kněze."
- Rozhovor s důchodkyní z Charkova Katerynou Rindič: "Za mým domem vybuchla raketa. Volala jsem tam a zjistila, že to zabilo pět lidí, mezi nimi byla také těhotná žena."
- Rozhovor s obyvatelkou vypálené vesnice v Doněcké oblasti: „Z okna vlaku jsme viděli, jak muži ve Slovjansku přidržovali koleje páčidly, abychom mohli projet...“
- Rozhovor s pediatričkou Hannou Ševčyk, která pracovala v mariupolské porodnici a po 24. února 2022 se musela měsíc ukrývat ve sklepeních: Jaké to je být lékařkou v protiatomovém krytu?
Oběťmi ruské invaze na Ukrajinu se staly a stávají statisíce lidí. Miliony jsou nuceny opustit své domovy, někteří dokonce podruhé i potřetí. Každý z těchto lidských příběhů je jedinečný a zaslouží si být sdělen okolnímu světu. Avšak ze zkušeností víme, že jakkoli dramatické tyto události jsou a jakkoli donebevolající a kruté jsou válečné zločiny páchané ruskou armádou ve snaze zlomit svobodomyslný ukrajinský národ, prožitky s odstupem času ztrácejí na intenzitě a slábnoucí vzpomínky nezanechávají viditelnou stopu v dějinách. Ta nejhrůznější zvěrstva zanikají ve víru historických událostí. Ale zapomenutí zločinů povede k tomu, že se budou v příštích dobách opakovat!
Charkovská lidskoprávní skupina (aneb Ukrajinský Memorial) zahájila projekt Hlasy války, který si klade za cíl, aby životní příběhy tisíců Ukrajinců nejen mohly být slyšeny v reálném čase, ale také nebyly zapomenuty v budoucnosti. Jsou to příběhy osobních tragédií, ztrát, utrpení zimou a hladem, ztráty domova, zároveň však příběhy o nezlomnosti, bratrství, milosrdenství a lidskosti. Navíc jsou to svědectví o dějinných událostech a zločinech, jejichž objektivní právní zhodnocení je naprosto nezbytné.
Ukrajinské lidskoprávní organizace dokumentují vraždění civilního obyvatelstva, mučení, deportace, ničení historických památek a další zločiny analýzou informací z otevřených zdrojů s využitím moderních vyšetřovacích technik. Někdy však jsou technologie bezmocné, jak tomu bylo v době blokády Mariupolu, kdy byly za ruského útoku zpřetrhány všechny komunikační sítě. Jediný způsob, jak se dozvědět o hrůzách, které se tam děly, představovaly rozhovory s obyvateli, jimž se nějakým zázrakem podařilo uniknout z obklíčeného a hořícího města. Právě tyto hlasy promlouvaly k světu a vypovídaly o hrůzostrašné realitě. Nejen obyvatel Mariupolu, ale i lidí z jiných okupovaných regionů.
Pro tyto lidi je stejně důležité být vyslyšeni, jako pro nás vyslyšet je. Po rozhovoru nám vypovídající často říkali, že se jim ulevilo. Od započetí totální války 24. února 2022 byly na webových stránkách Charkovské lidskoprávní skupiny a jejím kanálu YouTube zveřejněny stovky příběhů v ukrajinštině, angličtině a ruštině.
V rámci nového projektu pobočky Memorialu v České republice, v Polsku, ve Francii, v Itálii a Německu překládají tyto rozhovory, opatřují videa titulky v příslušných jazycích a následně je umisťují na svých webech a stránkách na sociálních sítích i v dalších médiích. Počítá se se šířením 4-5 rozhovorů měsíčně. Tento projekt podpořilo Prague Civil Society Centre.
Z jiných finančních zdrojů zajistí ukrajinská pobočka Memorialu překlad rozhovorů také do španělštiny a zveřejňování týdenních přehledů o protestech proti válce v Rusku připravovaných dobrovolníky Memorialu ve všech jazycích projektu.
Takto zazní příběhy z války v devíti jazycích po celém světě!