Hrdinové tohoto filmu žili své obyčejné šťastné životy. Bezstarostná studentka Marija Vdovyčenko snila o tom, jak bude tančit na maturitním plese, lékařka Hanna Ševčyk se starala o novorozence, Jevhen Sosnovskyj se zabýval uměleckou fotografií. 24. února 2022 Rusové proměnili jejich oblíbené město v peklo.
Dokument Hlasy Mariupolu má 38 minut a je volně ke zhlédnutí na YouTube kanálu partnerské organizace Gulag.cz (v ukrajinštině s českými titulky).
Brzy ráno 24. února 2022 Rusko zaútočilo na Mariupol. K prvním výbuchům došlo na Levém břehu města.
Do 1. března byly ostřelovány východní čtvrtě, které se nacházely u ruských hranic. Do 2. března ruská armáda obklíčila Mariupol ze západu, severu a východu, stejně tak zablokovala město loděmi z jihu od Azovského moře. Počínaje 2. březnem byly přerušeny dodávky vody, elektřiny, plynu a topení. Přestalo fungovat mobilní spojení. Od té doby bylo město pod neutuchající palbou ruského dělostřelectva a nálety na všechny části města.
Kromě obytných domů ruské síly metodicky ničily veškerou kritickou infrastrukturu, obchody s potravinami, nemocnice, budovy záchranných složek a další. Intenzivní a systematické ostřelování města znemožnilo evakuaci lidí dál do ukrajinského vnitrozemí. Mnozí, kdo se odvážili opustit město na vlastní pěst, se dostali pod palbu.
V některých případech se obyvatelé Mariupolu dostávali na území kontrolované ukrajinskou vládou, pěšky. Spousta lidí byla nucena se evakuovat do tzv. DNR v Rusku. Všichni museli projít filtraci, která měla za cíl nechat odejít jen Ukrajince loajální vůči Rusku. Během kontroly se zjišťovalo, jestli člověk není spojený se státní službou, armádou, dalšími aktivitami ve prospěch Ukrajiny, kontrolovali se mobilní telefony, tetování na těle.
Bombardování obytných domů, nemocnic, divadla, bazénu, škol, kde se lidé ukrývali před ostřelováním, mělo za následek smrt velkého počtu obyvatel Mariupolu. Mnozí byli zabiti kulkami odstřelovačů. Podle informací z různých oficiálních zdrojů počet mrtvých civilistů ve městě dosáhl 87 tisíc.
Kvůli blokádě nebyly do města dodávány potraviny, voda a léky. Obyvatelé Mariupolu tak museli sbírat dešťovou vodu a vypouštět vodu z topení. Jídlo si vařili venku na ohništích a mrtvé pohřbívali přímo na svých dvorech do masových hrobů.
Od konce dubna až do konce obléhání Mariupolu vedly ruské síly těžké útoky na ocelárnu Azovstal, kam se uchýlili příslušníci pluku Azov, námořní pěchota a civilisté. Město bylo plně obsazeno 20. května 2022 po kapitulaci všech, kteří se nacházeli na území závodu.
„Tuhle válku musíme vyhrát. Zvládneme to, pokud Ukrajinci uvěří ve své síly na své vlastní zemi, kterou nelze vydat nepříteli bez boje.“ (Bohdan Krotevič („Tavr“))
© Charkovská lidskoprávní skupina
© Memorial Česká republika
© Překlad: Jekaterina Gazukina