Novinky ze světa Memorialu: prosinec 2024

Dne 5. prosince se dobrovolníci Memorialu působící v Moskvě sešli na Puškinově náměstí, aby si připomněli výročí demonstrace na podporu zatčených spisovatelů Andreje Sinjavského a Julije Daniela, která se uskutečnila právě na tomto místě ve stejný den roku 1965. Byla to první masová protestní demonstrace v SSSR po smrti Stalina, a ten den je proto považován za „oficiální” počátek vzniku sovětského disidentského hnutí.

Vedle připomínky výročí této demonstrace měli dobrovolníci Memorialu další důvody k setkání. 5. prosince se totiž slaví Mezinárodní den dobrovolníků a ve stejný den v roce 2011 v Moskvě vznikla organizace OVD Info. Ta se za uplynulých 13 let stala jednou z nejznámějších ruských lidskoprávních organizací a úzce spolupracuje s Memorialem zejména v otázce pomoci politickým vězňům a jejich rodinám.

Dne 8. prosince 1986 zemřel v nemocnici ve městě Čistopol známý disident a lidskoprávní aktivista Anatolij Marčenko, jehož manželkou byla neméně známá lidskoprávní aktivistka a jedna z účastnic demonstrace „osmi statečných“ Larisa Bogoraz. Před svou smrtí Anatolij Marčenko 117 dní držel hladovku za propuštění všech politických vězňů v SSSR.

V roce 2018 prezentoval Memorial v Moskvě kompletní paměti Marčenka, které k publikaci připravil jeho syn Pavel spolu s odborníkem na dějiny disidentského hnutí Alexandrem Danielem. Pokud rozumíte rusky a chcete se o životě a odkaze Anatolije Marčenka dozvědět více, záznam prezentace je k dispozici na tomto odkazu.

V některých ruských městech se stále konají tzv. „osamělé protesty“ připomínající odkaz Anatolije Marčenka. Například 8. prosince 2024 se historik a odborník na sovětské represe Oleg Novosjolov vydal do centra Jekatěrinburgu s velkým transparentem, kde stálo: „Před 38 lety zahynul v čistopolské nemocnici obránce lidských práv Anatolij Marčenko“.

Mezi další významná prosincová výročí bezpochyby patří 10. prosinec (Mezinárodní den lidských práv), 11. prosinec (den začátku ruské agrese proti Čečensku), 14. prosinec (výročí úmrtí disidenta, fyzika a spoluzakladatele Memorialu Andreje Sacharova), 18. prosinec (výročí úmrtí disidenta a dalšího spoluzakladatele Memorialu Arsenije Roginského) a 25. prosinec (den vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu).

A zatímco spolupracovníci Memorialu a lidé, kteří sdílejí stejné demokratické hodnoty, vynakládají velké úsilí, aby se na tyto a další významné dny nezapomnělo, ruské úřady se chovají stále cyničtěji a už prakticky netají, že hájí hodnoty zcela jiného druhu. Nyní například otevřeně kritizují skutečnost, že na Lubjanském náměstí v Moskvě před budovou FSB (dřívější KGB) stojí Solovecký kámen, tedy památník obětem sovětských politických represí vztyčený roku 1990 z iniciativy sdružení Memorial.

Předseda ruské Rady pro lidská práva Valerij Fadějev v jednom z nedávných rozhovorů prohlásil, že obyvatelé Moskvy k Soloveckému kameni chodí výhradně proto, aby „se vymezili proti spolupracovníkům KGB a FSB“. K uctívání památky obětí politických represí kámen už podle něj vůbec neslouží, a proto je ho potřeba konečně přemístit „někam jinam“. Dokud na Lubjanském náměstí stále stojí, uráží to dle pana Fadějeva důstojníky FSB, kteří z toho prý mají pocit, „že se jim ještě dosud něco vyčítá“.
Kritika Soloveckého kamene zatím zůstává pouze v rovině diskuzí, nicméně bohužel nelze vyloučit, že ho ruské úřady s časem skutečně přesunou na jiné místo nebo ho zcela zbourají. Nám nezbývá než sledovat situaci a zatím si můžeme připomenout historii vzniku a odhalení tohoto pomníku. Kolegové z Memorialu k tomu vytvořili speciální webové stránky (v ruštině).

Čím více chtějí ruské úřady vnutit světu svou verzi dějin, tím důležitější je pokračovat v práci proti této propagandě. Proto naši kolegové z Memorialu v Rusku i v Evropě věnují velkou pozornost vzdělávací činnosti a aktivně spolupracují s médií.

Pokud rozumíte rusky, vřele doporučujeme zhlédnout toto video ruského online projektu Rozhovory o tom nejdůležitějším. Spolupracovníci Memorialu Natalija Koljagina, Sergej Bondarěnko a Boris Bělenkin zde odpovídají na nejzákladnější otázky o sovětském teroru a vysvětlují, proč bychom na to téma neměli nikdy zapomínat.
A pokud vás téma odporu proti ruské státní propagandě opravdu zajímá, doporučujeme se také podívat na záznam veřejné diskuze s názvem Dvě stě let boje za svobodu v Rusku: proč je důležité o něm vědět a jak čelit mýtům a lžím? Akci uspořádal Memorial Vilnius.

Ruské úřady nadále pronásledují jak naše kolegy z Memorialu, tak mnoho dalších statečných lidí.

Na konci listopadu byl Sergej Davidis, spolupředseda Centra na ochranu lidských práv Memorial zařazen na oficiální „seznam extremistů a teroristů“. Pravděpodobně bylo proti němu souběžně zahájeno trestní řízení a v prosinci vyšlo najevo, že je s Davidisem zahájeno také nové správní řízení, a to z důvodu spolupráce s Rádiem Svoboda, které je v Rusku prohlášeno za „nežádoucí organizaci“.
Sergej naštěstí žije v Evropě, a je tedy v relativním bezpečí. Jak on sám, tak jeho kolegové jednoznačně spojují jeho pronásledování se snahou ruských úřadů pomstít se Sergejovi za jeho dlouholetou práci v oblasti lidských práv a za to, že zločiny ruského režimu pravidelně otevřeně kritizuje. Například na konferenci, která se konala v Berlíně právě na konci listopadu, Davidis uvedl, že obětmi politických represí se v Rusku stalo minimálně 10 000 Rusů a Ukrajinců.

Mezi lidmi pronásledovanými z politických důvodů v Rusku bohužel stále přibývá nezletilých, a to nejen Rusů, ale i Ukrajinců. Dalším zločinem ruského státu je, že záměrně zapojuje mladistvé z dočasně okupovaných ukrajinských území do ruských militarizovaných „vlasteneckých“ organizací, jako je například Junarmija (zkrátka od „mladá armáda“). V důsledku toho se děti a teenageři ocitají pod velmi silným vlivem propagandy a někteří z nich pak dokonce vstupují do řad ruské armády.

Organizace Junarmija dbá zejména o to, aby děti z okupovaných ukrajinských území navštěvovaly propagandistické výstavy. Tuto konkrétní fotografii zveřejnila Junarmija v článku s názvem „Členové Junarmiji ze vzdálených regionů navštívili výstavu ‚Hrdinové speciální vojenské operace‘“.
Více informací o tomto tématu, stejně jako o pronásledování krymských Tatarů a ukrajinských válečných zajatců, naleznete na webových stránkách našich partnerů z Charkovské lidskoprávní skupiny. Řada článků je k dispozici také v angličtině.

Pronásledování politických vězňů v Rusku bohužel často uvězněním vůbec nekončí. V okamžiku, když si jeden nespravedlivý trest už odpykáváte za mřížemi, může být proti vám zahájeno jedno nebo hned několik nových trestních řízení. Okamžik propuštění, na který se člověk ve vězení nejvíc těší, se tak může o několik let oddálit.

Bohužel se jedná o velmi účinnou metodu nátlaku, které prakticky nelze zabránit. Těm, kteří zůstávají na svobodě, nezbývá nic jiného než politickým vězňům pomáhat všemi možnými způsoby, zejména penězi a dopisy – nebo, pokud je to možné, také osobně u soudních procesů. Dobrovolníci a pracovníci Memorialu, kteří stále zůstávají v Rusku, navštěvují soudy s politickými vězni pravidelně.

Takto dobrovolnice Memorialu Světlana a Marina například zobrazily část soudního procesu s politikem Alexejem Gorinovem, který ostře kritizuje válku proti Ukrajině. Za to byl v roce 2022 odsouzen k sedmi letům vězení a v listopadu 2024 byl v novém trestním řízení odsouzen k dalším třem letům za údajné ospravedlňování terorismu.

Ruské úřady nemůžeme donutit, aby všechny politické vězně okamžitě propustily. Lidskoprávní aktivisté z různých zemí však pokračují v rozsáhlé koordinované práci, aby pomohli osvobodit alespoň některé z nich. Zejména usilují o organizaci nových výměn vězňů mezi Ruskem a Západem.

Náš kolega a jeden ze spoluzakladatelů Memorialu Oleg Orlov, který byl sám nedávno v rámci takové velké výměny propuštěn z ruského vězení, věnuje tomuto tématu velkou pozornost. Dne 9. prosince obdržel ocenění od nejstarší španělské organizace na ochranu lidských práv APDHE a 13. prosince se oficiálně stal čestným občanem Paříže. Na obou ceremoniích hovořil o nutnosti všemožně podporovat Ukrajinu v boji proti ruské agresi, ale také o nutnosti nezapomínat na osudy lidí nespravedlivě vězněných ruským režimem.

Někdy se zdá, že se v současném Rusku a ve světě dějí jen ty špatné věci.

Abychom zcela neztratili optimismus, připravili kolegové z Centra na ochranu lidských práv Memorial originální adventní kalendář a po celý prosinec zveřejňují dobré zprávy související s tématem boje za lidská práva v Rusku.
Připomněli například, že těžce nemocný politický vězeň Igor Baryšnikov, kterému byla přes půl roku odpírána tolik potřebná operace, se jí v září konečně dočkal a jednomu studentovi z Moskvy se podařilo odmítnout službu v armádě z důvodu, že bojovat ve válce mu nedovolí svědomí.

Na Den lidských práv 10. prosince se v Petrohradě objevilo toto pouliční umělecké dílo věnované všem, kteří se angažují za lidská práva. Nápis zní: „Čím temnější je noc, tím jasněji svítí hvězdy.
Autoři díla poslali Memorialu tento vzkaz: „Nejtemnější noc může trvat desítky let. Když hodinu za hodinou přichází stále větší tma a není naděje na rozbřesk, člověk hledá naději u hvězd. A čím větší je tma, tím jasněji tyto hvězdy září. Děkujeme všem, kteří činy, slovy a myšlenkami udržujete jejich světlo, rozsvěcujete nové hvězdy a dáváte nám naději.“
Rádi bychom se k těmto dojemným slovům připojili a moc vám poděkovali za veškerou podporu a zájem o naše aktivity. Na shledanou na našich akcích v roce 2025!