Novinky ze světa Memorialu: březen 2024

Dne 25. a 26. března se v Ženevě konalo další pravidelné zasedání Rady OSN pro lidská práva. Tentokrát se ho zúčastnili naši kolegové z Memorialu: lidskoprávní aktivista Sergej Davidis, právnička Violetta Ficner a historička Natalija Koljagina.

Společně s lidskoprávní aktivistkou Jevgenijí Kara-Murzou, manželkou politického vězně Vladimira Kara-Murzy, a diplomaty z několika zemí upozornili na problematiku politických vězňů v současném Rusku.

Jednou z nejdůležitějších podmínek co nejrychlejšího propuštění politických vězňů je dle řečníků systematická a společná práce mezinárodního společenství. Plné znění projevů našich kolegů naleznete zde a zde (v ruštině).

Ruští političtí vězni (a také samozřejmě Ukrajinci sedící v ruských věznicích) skutečně potřebují naši podporu.

Projekt „Podpora politických vězňů. Memorial“ zařadil k začátku dubna na seznam politických vězňů 704 lidí ‒ skutečný počet lidí čelících pronásledování je však v Rusku mnohem větší a každým dnem roste.

Jen v minulých dnech byli za politické vězně uznáni Bohdan Ziza, umělec a barista z Krymu obviněný z teroristické činnosti a odsouzený na 15 let v kolonii se zvýšenou ostrahou, důchodkyně Jevgenija Majboroda z Rostovské oblasti, která za několik příspěvků na sociálních sítích dostala pět let trestanecké kolonie, a novinářka Olga Komlěva z Ufy, jejíž vina spočívá pouze v tom, že byla dobrovolnicí v Navalného štábu.

Pokud chcete politické vězně podpořit jinak než dopisem (i když dopisy samy o sobě jsou nesmírně důležité), můžete poslat libovolnou částku na účet projektu „Podpora politických vězňů. Memorial“. S vašimi penězi naloží podle svého uvážení, ale samozřejmě je použijí výhradně na podporu politických vězňů a jejich rodin. Na jejich webu máte možnost platit jak ruskými, tak evropskými kartami.

Ruský režim představuje hrozbu pro naprosto každého člověka a ani pokročilý věk, ani mezinárodní sláva nejsou zárukou bezpečnosti.

Názorným příkladem je příběh spolupředsedy Centra na obranu lidských práv Memorial Olega Orlova, který byl odsouzen k 2 a půl letům trestanecké kolonie. 4. dubna oslavil 71. narozeniny. Tento den byl však nucen strávit daleko od svých blízkých, v jedné z moskevských vazebních věznic a ve špatném zdravotním stavu.

Každé ráno ještě před snídaní je pravidelně na žádost soudkyně převezen z vazební věznice k soudu údajně proto, aby se seznámil se spisem a mohl si připravit odvolání. Do cely se vrací až pozdě v noci.

V důsledku toho se Orlov nachladil a začal špatně slyšet. Lékařská péče je mu ale fakticky odepřena. Sice se mu konečně podařilo dostat k lékaři (dlouho to kvůli každodenním cestám k soudu nestíhal), nicméně ho soudkyně stále předvolává k soudu a dokonce jej obviňuje z „protahování soudního procesu”.

Navíc mu eskorta brání také v komunikaci s jeho právničkou. Bylo mu nařízeno, aby se mezi sebou bavili pouze „k věci”, pečlivě naslouchají všemu, o čem Orlov a Katěrina Těrtuchina hovoří. Čtou také každý napsaný text, který si mezi sebou předají.

Orlovova obhajoba podala stížnost na nelidské zacházení a porušení jeho práva na obhajobu. Zatím ale od ruského soudu žádná reakce nepřišla. Aktuální zprávy o této situaci budeme zveřejňovat na našem Facebooku.

Dne 4. dubna byl vynesen rozsudek v případu předsedy permského Centra historické paměti Alexandra Černyšova, který byl obviněn z pokusu o pašování kulturních statků a strávil skoro 11 měsíců ve vyšetřovací vazbě. Nyní dostal tříletý podmíněný trest.

Podle vyšetřování se Černyšov a bývalý předseda Memorialu v Permu Robert Latypov měli pokusit propašovat z Ruska archiv permského Memorialu, který má podle ruských úřadů „kulturní a historickou hodnotu“. Ten bude nyní dle rozhodnutí soudu předán k uložení do Ruského státního archivu sociálních a politických dějin ‒ a zatímco zpráva o podmíněném trestu Alexandra Černyšova je pozitivní, skutečnost, že se archiv Memorialu v Permu dostal zcela do rukou ruských úřadů, je opravdu smutná.

I nyní ovšem přicházejí z Ruska zprávy, které dokážou vzbudit naději.

Jednou z nejpopulárnějších forem odporu proti režimu je v Rusku poslední dobou čištění a obnova pamětních tabulek obětem sovětského teroru, které jsou často ničeny na přímý příkaz nebo přinejmenším se souhlasem ruských úřadů.

Nejnázornějším příkladem je Petrohrad, kde zápas mezi provládními a opozičně smýšlejícími aktivisty probíhá již několik měsíců. Zatímco ti první pamětní tabulky špiní a poškozují, ti druzí je neustále (a často s velkou podporou místních obyvatel) čistí a obnovují.

Totéž lze nyní pozorovat v několika dalších ruských městech. Například 26. března v Tomsku byla obnovena pamětní deska připomínající památku Poláků, kteří se stali oběťmi stalinských represí.

Také v Moskvě někdo nedávno namaloval na pamětní tabulce věnované Michailu Arkadjevovi (prvnímu řediteli Moskevského uměleckého akademického divadla, který byl popraven v roce 1937) obrovské písmeno Z, symbol ruské agrese proti Ukrajině. Když se o tom dozvěděla jedna z dobrovolnic Memorialu, okamžitě se tam vydala, aby pamětní tabulku očistila. Nicméně když dorazila, zjistila, že tabulka už je očištěna!

Naši kolegové již několik let pořádají v Moskvě bezplatné komentované prohlídky po Moskvě a neustále přicházejí s novými tématy. Využili toho, že tento formát je mimořádně populární, a připravili prohlídku po místech, kde byly z domů obětí sovětských represí strženy pamětní tabulky připomínající tyto zločiny. Upozorňují tak na tragické příběhy těchto obětí, ale zároveň poukazují na podlost ruské vlády, která nechává své aktivisty v noci špinit a strhávat pamětní desky.

Metoda, kterou si kolegové z Memorialu zvolili, se rychle osvědčila: jedna z návštěvnic se například natolik inspirovala, že začala sama vyrábět kartonové kopie pamětních desek. Musí to neskutečně dráždit ruské úřady, které se snaží udělat vše pro to, aby paměť o sovětských zločinech vymazaly ‒ a nakonec dosahují opačného efektu.

Na březen připadlo několik smutných výročí: přesně před rokem proběhly domovní prohlídky u 9 bývalých spolupracovníků Mezinárodního Memorialu a jejich příbuzných. Také přesně před rokem bylo proti Olegu Orlovovi zahájeno řízení z důvodu „opakované diskreditace armády Ruské federace“.

Memorial se samozřejmě stále nehodlá vzdát a pokračuje ve své práci, včetně tak známých projektů, jako jsou vzpomínková čtení k uctění památky dvou pro Memorial nesmírně důležitých osobností: Arsenije Roginského (disidenta a jednoho ze zakladatelů sdružení Memorialu) a Veniamina Iofeho (disidenta a jednoho ze zakladatelů pobočky Memorialu v Petrohradu).

Čtení a navazující konference k uctění památky Veniamina Iofeho se uskuteční online (20.-22. 4.), konference na památku Arsenije Roginského (12.-13. 4.) letos proběhne v Berlíně a bude tlumočena do angličtiny a němčiny. Obě akce bude možné sledovat v přímém přenosu. Více informací se dozvíte zde a zde.

Demokratická část ruské společnosti nadále uctívá památku Alexeje Navalného. V den, kdy od jeho smrti uplynulo 40 dní, přinesli lidé k jeho hrobu obrovské množství květin. Nechyběl zde ani věnec od Memorialu.

Memorial nadále bedlivě sleduje osudy Ukrajinců unesených z okupovaných územích Ukrajiny. Po převozu do Ruska jim obvykle hrozí dlouhé tresty odnětí svobody.

Pokud Vás tato problematika zajímá, doporučujeme přihlásit se k odběru newsletteru Memorialu v angličtině. Dvakrát měsíčně v něm shrnují informace o všech nejdůležitějších projektech.

Jednou z nejdůležitějších podmínek pro vítězství demokracie je vítězství Ukrajiny ve válce, kterou proti ní vede Rusko. To je princip, za kterým Memorial pevně stojí, a proto spolu s dalšími nositeli Nobelovy ceny podepsal prohlášení, kde vyzývá světové vůdce, aby zásadně rozšířili pomoc Ukrajině a podporovali demokratickou opozici v Rusku.