Represe v současném Rusku

Podle průzkumů ruských sociologických center, včetně těch nezávislých, v podpoře války proti Ukrajině pokračuje stabilně vysoký počet ruských občanů ¹. Mezi respondenty se nicméně vždy najdou i tací, kteří invazi na Ukrajinu otevřeně nepodporují; podle údajů projektů Kroniky a ExtremeScan se toto číslo stabilně pohybuje kolem 10 %. Mnohem početnější je však skupina těch, kteří na otázku o podpoře „speciální vojenské operace“, jak ruské úřady nazývají agresi proti Ukrajině, odpovídají „Nevím“ nebo na ni odmítají odpovědět vůbec. Ruské úřady dnes od ruských občanů normativně očekávají podporu agrese proti Ukrajině a nesplnění tohoto požadavku může pro jednotlivce znamenat společenský tlak a perzekuci. Vyhýbání se přímé odpovědi na otázku o podpoře války je proto podle nezávislých sociologů poměrně významným gestem, které může ukazovat snahu vyhnout se potvrzení loajality k oficiální politice ruské vlády. Na jaře 2022 takových lidí bylo 28%, po většinu roku 2023 už 36%.

Podle odhadů po únoru 2022, tedy od začátku otevřené války proti Ukrajině, Rusko opustilo okolo 800 tisíc lidí. Část z nich se do Ruska následně z různých důvodů vrátila, nicméně drtivá většina (kolem 650 tisíc) zůstala v zahraničí. Velké množství lidí, kteří odsuzují agresivní politiku ruských úřadů, však i nadále zůstává v Rusku.

Omezování lidských práv a základních svobod v Ruské federaci během posledních 20 let postupně narůstalo. Například organizace Freedom house ve své každoroční zprávě „Freedom in the World“ Rusko do kategorie nesvobodných zemí (not free countries) zařadila poprvé už v roce 2004. V této kategorii zůstává dodnes, jeho postavení se však nestále zhoršuje a za rok 2024 se v bodovém hodnocení dostalo na úroveň Venezuely nebo Íránu. Prostřednictvím restriktivních zákonů, které v posledních letech přijaly ruské zákonodárné orgány, byla postupně připravena půda k tomu, aby bylo možné operativně potlačit jakýkoliv nesouhlas s válkou, ať už by se jednalo o demonstrace, zpravodajské články či politický a občanský odpor.

V Rusku byla zlikvidována většina organizací občanské společnosti, včetně například zastřešujících poboček nejstarší a nejvlivnější lidskoprávní a historické organizace Memorial, které soud zrušil jen dva měsíce před zahájením plnohodnotné invaze na Ukrajinu, a Sacharovova centra, jedné z nejslavnějších ruských organizací na ochranu lidských práv, kterou v roce 1996 založila lidskoprávní aktivistka a manželka Andreje Sacharova Jelena Bonner. Činnost dalších nezávislých občanských organizací, ale i individuálních aktivistů či novinářů je v současném Rusku buď zcela paralyzována, nebo minimálně výrazně omezena. Za nesouhlas s oficiální politikou úřadů jim hrozí nejen peněžité pokuty, ale také zařazení na seznam tzv. zahraničních agentů (pro ty, kteří působili na území Ruské federace) nebo označení za tzv. nežádoucí organizace (pro organizace registrované mimo Rusko). Status „zahraničních agentů“ s sebou nese takřka nesplnitelné penzum administrativních povinností, za jejichž nedodržení jsou nastaveny vysoké pokuty – a pokud ruský soud rozhodne, že se ruský občan „povinnostem zahraničního agenta“ vyhýbá, může ho odsoudit ke dvěma až pěti letům vězení. Za účast v činnosti tzv. nežádoucí organizace, tedy za jakoukoliv spolupráci s ní, může být ruský občan odsouzen až na šest let odnětí svobody. Seznam těchto organizací se přitom neustále rozšiřuje a v roce 2023 mezi ně byly zařazeny nejen známá liberální média (Meduza, Novaja Gazeta Evropa nebo Dožď), ale také například pět ekologických organizací včetně slávné Greenpeace International.

Nezávislá média byla po začátku otevřené války proti Ukrajině v podstatě vytlačena ze země. Hned na jaře 2022 ruské úřady zablokovaly přístup k většině médií, která byla v zemi stále dostupná, včetně stanic Echo Moskvy, Dožď, Hlas Ameriky, British Broadcasting Corporation (BBC) nebo Meduza. Ruské úřady v současné době také plánují zablokovat přístup k YouTube; jedním z důvodů je samozřejmě to, že právě přes YouTube se v Rusku mohou stále šířit opoziční informace. Odborníci sice pochybují, že kompletní zablokování YouTube v Rusku je technicky proveditelné, nicméně snaha ruské vlády co nejvíce izolovat Rusy od nezávislých informací je zcela zřejmá.

Hned po vypuknutí otevřené války proti Ukrajině ruská vláda zavedla trestní odpovědnost za „šíření nepravdivých informací o činnosti ruské armády“ a „diskreditaci ruské armády“. Tyto cenzurní zákony se přitom nevztahují jenom na novináře, ale v podstatě na kohokoli, kdo veřejně odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině. Podle údajů projektu „Podpora politických vězňů. Memorial“ vynesly soudy v Rusku a na území anektovaného Krymu v roce 2023 115 trestních rozsudků za „šíření nepravdivých informací“ a „diskreditaci ruské armády“. Nejčastějším druhem trestu je odnětí svobody a délka se pohybuje od 6 měsíců až po 8,5 roku.

Nové politicky motivované procesy jsou zahajovány takřka každodenně. Jejich figuranty je široké spektrum osob, počínaje opozičními politiky, včetně současných i bývalých členů jejich politických uskupení (například hnutí Alexeje Navalného), konče lidmi politicky neexponovaných profesí a představiteli různých náboženských komunit. Další skupinou, která čelí systemtatickým perzekucím ze strany ruských úřadů, jsou občané Ukrajiny a krymští Tataři, kteří jsou většinou odsouzeni k velmi dlouhým trestům. Nejčastěji jsou obviňováni ze špionáže, tajné spolupráce s cizinci, terorismu, ospravedlňování terorismu, veřejných výzev k teroristické činnosti a sabotáže. Krymští Tataři navíc často čelí obvinění z účasti v politické straně Hizb ut-Tahrir, která je v Rusku uznána za teroristickou organizaci.

Podle seznamu, který vede projekt „Podpora politických vězňů. Memorial“ drží ruské úřady v trestních koloniích a věznicích ke dni 30. 9. 2024 767 politických vězňů. K označení za politického vězně je však potřeba naplnit poměrně specifická kritéria ² a lidskoprávní aktivisté zdůrazňují, že nespravedlivě pronásledovaných lidí je v dnešním Rusku ve skutečnosti mnohem více.

Podle údajů ruského lidskoprávního portálu OVD-Info je v Rusku na základě politicky motivovaných trestních stíhání ke konci září 2024 uvězněno více než 1300 ruských a ukrajinských občanů. Podle ukrajinských ochránců lidských práv činil počet ukrajinských občanů nezákonně zbavených svobody v Rusku nebo na Ruskem okupovaných ukrajinských územích k začátku roku 2024 nejméně 7000 lidí, přičemž přesné místo pobytu je známo pouze u cca 1600 ukrajinských občanů.

Politické represe v Rusku nemají pouze podobu pobytu ve vězení. Ruské soudy běžně uplatňují i jiné formy trestů, například domácí vězení, peněžité pokuty, nucené pobyty v psychiatrických léčebnách, nápravné práce, propuštění z práce či přerušení studií.

Obecně lze říci, že přestože podle obhájců lidských práv lze politické represe v Rusku stále charakterizovat spíše jako demonstrativní a selektivní (na rozdíl například od Běloruska, kde jsou represe mnohem rozsáhlejší), je zřejmé, že jsou čím dále brutálnější. Ruské úřady se stále častěji uchylují k přímému násilí a mučení, přičemž se oběťmi perzekucí mohou stát představitelé všech skupin obyvatelstva včetně starších a nezletilých osob.

I přesto se mezi obyvateli Ruska doposud najdou tací, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor a podporovat Ukrajinu. Nesouhlas s válkou proti Ukrajině dávají ruští občané najevo různými způsoby, jako jsou protiválečné graffiti, komentáře na sociálních sítích, osamělé protesty na náměstích nebo například nošení oblečení v ukrajinských barvách. Ačkoli taková vystoupení zdaleka nenesou masový charakter, rozhodně nejde o marginální události bez potenciálu alespoň částečně ovlivnit veřejné mínění.

Dobrovolníci ruského Memorialu bedlivě sledují situaci s protiválečnými protesty a pravidelně zveřejňují jejich přehledy. V českém překladu tyto přehledy jsou k dispozici zde. Detailní informace o dění v této oblasti jsou pravidelně zveřejňovány také na webu lidskoprávního projektu OVD Info, a to nejen v ruštině, ale také v angličtině.

1Více informací o výsledcích sociologických výzkumů v současném Rusku (a o tom, jak je interpretovat) se dočtete (v ruštině) zde, zde, zde a zde.

2 Na seznam politických vězňů bude osoba zařazena v případě, pokud je zbavena svobody za uplatňování svých práv a svobod, nebo pokud byla vystavena diskriminaci či nepřiměřenému trestu, nebo pokud bylo v jejím případě porušeno právo na spravedlivý soudní proces, a to vše za předpokladu, že se nedopustila násilného trestného činu nebo nevyzývala k nenávisti a násilí. Právníci Memorialu detailně analyzují trestní spisy a zkoumají, zda daný trestní případ splňuje potřebná kritéria. Pokud někdo není uznán za politického vězně, znamená to, že buď nejsou splněna všechna kritéria, nebo že právníci nemají dostatek důkazů pro kvalifikované rozhodnutí (což se často týká například trestních případů ve věci vlastizrady, kde jsou informace většinou utajovány). To však neznamená, že s pronásledováním souhlasí nebo že ho považují za oprávněné. Více informací o tomto tématu je k dispozici zde.

Informace zpracovaly Nela Laryšová a Alexandra Skorvid.