O případu Jurije Dmitrijeva

V Dmitrijevově soukromém počítači byly nalezeny fotografie jeho adoptivní dcery bez oblečení (dceři v době Dmitrijevova zatčení bylo jedenáct let, v době, kdy byly snímky pořízeny, jí bylo čtyři a půl roku a sedm let). Dmitrijev vysvětluje, že fotografie pořizoval proto, aby zaznamenal zdravotní stav dcery, která byla po pobytu v dětském domově oslabená.

Tyto fotografie se staly základem pro obvinění:

• podle paragrafu 242.2 Trestního zákoníku Ruské federace, bod „c“, část 2 (Zneužití nezletilé osoby za účelem výroby pornografických materiálů nebo předmětů).

Později, bez jakýchkoli doplňujících skutečností a argumentů k tomuto obvinění přibyla další dvě:

• podle paragrafu 135 Trestního zákoníku Ruské federace, v redakci z 8. 12. 2003 (č. 162-FZ) a z 21. 7. 2004 (č. 73-FZ) (Nenásilné jednání osoby starší osmnácti let ohrožující mravní výchovu osoby, která nedovršila šestnáctý rok, čehož si byl pachatel vědom);

• podle paragrafu 135 Trestního zákoníku Ruské federace, část 3 v redakci z 27. 12. 2009 (č. 377-FZ) (Nenásilné jednání osoby starší osmnácti let ohrožující mravní výchovu osoby, která nedovršila dvanáctý rok, čehož si byl pachatel vědom).

Během domovní prohlídky byla v Dmitrijevově bytě nalezena nefunkční část lovecké pušky IŽ-5 s uříznutou hlavní a k obvinění přibyl ještě jeden bod:

• podle paragrafu 222 Trestního zákoníku Ruské federace, část 1 (Nezákonné držení základních součástí střelné zbraně).

Dne 5. dubna 2018 byl Jurij Dmitrijev Petrozavodským městským soudem plně zproštěn obžaloby podle paragrafů 242.2, bod „c“, část 2; 135; 135, část 3. Obvinění z nezákonného držení zbraně zůstalo v platnosti a Dmitrijevovi bylo na několik měsíců soudně znemožněno vycestovat.

Dne 14. června 2018 však Nejvyšší soud republiky Karélie toto rozhodnutí zrušil. Žalující strana předložila nahrávku rozhovoru, na němž holčička údajně vypráví o tom, jak se jí její adoptivní otec dotýkal, a tento kontakt měl sexuální charakter.

Případ byl vrácen k došetření ve všech bodech obvinění. Na základě této nahrávky bylo vůči Dmitrijevovi vzneseno ještě jedno obvinění:

• podle paragrafu 132 Trestního zákoníku Ruské federace, část 4, bod „b“ (Násilné jednání sexuálního charakteru spáchané na osobě mladší čtrnácti let).

Dne 28. června 2018 byl Dmitrijev vzat znovu do vazby. Prokuratura pro něj požadovala trest ve výši 15 let odnětí svobody se zařazením do trestanecké kolonie se zvýšenou ostrahou.

V červenci 2020 byl Dmitrijev odsouzen k 3,5 letům v trestanecké kolonii se zpřísněnou ostrahou. Soud v Petrozavodsku jej zprostil obžaloby z nezákonného držení zbraní, výroby pornografie a sexuálního zneužití, nicméně uznal obvinění z "násilné činnosti sexuálního charakteru ve vztahu k nezletilým".

Nicméně na konci září 2020 byl Dmitrijevovi u odvolacího soudu v Petrozavodsku zpřísněn trest ze 3,5 na 13 let v trestanecké kolonii se zpřísněným režimem a navíc ještě dostal 1,5 roku omezení svobody.

Krátce nato začalo u petrozavodského městského soudu nové soudní přelíčení v případu Jurije Dmitrijeva.

27. prosince 2021 byl náš kolega odsouzen na 15 let vězení v trestní kolonii se zpřísněným režimem. Tento soud přitom trval „rekordních“ 8 minut; přelíčení začalo v 10:18 moskevského času a skončilo v 10:26.

• Obvinění podle paragrafů 242.2, bod „c“, část 2; 135; 135, část 3 jsou založena na znaleckém posudku z 9. 1. 2017, který provedli spolupracovníci autonomní neziskové organizace Centrum sociokulturních expertiz (J. Ja. Borejša-Pokrovská /kunsthistorička/, N. N. Krjukovová /učitelka matematiky/ a Z. M. Tarasovová /dětská lékařka/). Předmětem analýzy bylo devět fotografií: čtyři fotografie z roku 2009, čtyři z roku 2010, jedna z roku 2012. Na absenci profesionálů (sexuologa, dětského psychologa) v expertní skupině a také na nekompetentnost analýzy i jejích závěrů během soudního vyšetřování upozornili odborníci pozvaní stranou obhajoby (sexuolog prof. L. M. Ščeglov, doktorka historických věd I. A. Levinská aj.). Soudem stanovená opakovaná expertiza fotografií (provedená v říjnu–prosinci 2017 Federálním oddělením nezávislé soudní expertizy) fotografie prohlásila za běžné snímky bez známek pornografie. Nicméně zrušení zprošťujícího rozsudku fakticky vrátilo soud zpět k argumentům Centra sociokulturních expertiz, jejichž neodůvodněnost byla nejednou prokázána.

• Obvinění podle paragrafu 132 Trestního zákoníku Ruské federace, část 4, bod „b“ je založeno na výpovědi náctileté dívky, která byla násilím odtržena od rodiny, v níž vyrůstala, která se nacházela v izolaci a v situaci psychologického nátlaku ze strany nového poručníka i vyšetřovacích orgánů. Slova dívky byla navíc během rozhovoru předpojatě vykládána a tento výklad jí byl vzápětí vyšetřovatelem vnucován jako její vlastní názor.

• Obvinění podle paragrafu 222 Trestního zákoníku Ruské federace, část 1 je založeno na znaleckém posudku, který uznal část lovecké pušky s hladkou hlavní, nalezenou Dmitrijevem na ulici a zbavenou bojového mechanizmu, za funkční zbraň.

To znamená, že důvody, na jejichž základě jsou vznesena tak závažná obvinění, jsou buď neodůvodněné, nebo pochybné a vyžadují pečlivou kritickou analýzu. Kromě toho velké množství nepřímých známek v průběhu samotného vyšetřování poukazuje na skutečnost, že svou povahou se může jednat o obvinění vzniklé na objednávku.

• Trestní stíhání Jurije Dmitrijeva bylo zahájeno na základě anonymního podání, které přišlo na policii údajně poštou. Podatel informoval o tom, že Dmitrijev fotografoval svou adoptivní dceru, a žádal, aby byla učiněna nezbytná opatření. Během vyšetřování nebyly podniknuty žádné kroky k nalezení anonymního podatele ani k vysvětlení jeho motivů. Také soud navzdory advokátově žádosti odmítl učinit opatření, která by vedla k nalezení autora podání a k jeho předvolání k soudnímu jednání v roli svědka, ačkoli takové svědectví by pro spravedlivé projednání případu bylo nepochybně důležité.

• Jurij Dmitrijev opakovaně informoval vyšetřovatele, že několik dní před svým zatčením našel u sebe v bytě stopy po neoprávněném vniknutí, ačkoli z místa nic nezmizelo. Vyšetřovatelé toto oznámení přešli naprosto bez povšimnutí a skutečnost neoprávněného vniknutí do bytu ignorovali, ačkoli kdyby bylo vyšetřeno, mohlo by případ v mnohém projasnit.

• Jak už zaznělo, znalecký posudek fotografií byl svěřen spolupracovníkům Centra sociokulturních expertiz. Jen sotva byla tato volby náhodná, jelikož tato organizace má dávno pochybnou pověst. Odborníci tohoto centra v posledních několika letech provedli celou řadu nekompetentních obžalovacích expertiz pro řadu politicky motivovaných případů obviněných z extremismu, z urážky náboženského cítění atd. – případy Pussy Riot, případy členů náboženského hnutí Svědci Jehovovi (kde se mezi texty uznanými za extremistickou literaturu ocitla mimo jiné také Bible) a jiné.

• Obsah fotografií pořízených Dmitrijevem solidní odborníci za pornografii neuznávají. Na žádném ze snímků nejsou další lidé ani předměty, snímky nedemonstrují ani nenapodobují žádné jednání, sám Dmitrijev na snímcích přítomen není. Kromě toho v průběhu vyšetřování nebyl zjištěn jediný případ jejich zveřejnění – na sociálních sítích ani kdekoli jinde. Fotografie nebyly nikdy upravovány ani vytištěny, nebyly nikomu ukázány ani předány. Obvinění Dmitrijeva ze šíření pornografie je tudíž zjevně absurdní.

• Od roku 2008 úřady pro ochranu dětí kontrolovaly životní podmínky a výchovu holčičky v adoptivní rodině a dodržování jejích práv. Žádné výhrady vůči Dmitrijevovi jakožto adoptivnímu rodiči nikdy nezazněly.

• Adoptivní dcera Jurije Dmitrijeva k němu velmi přilnula, považovala ho za svého otce a těžce nesla odloučení v průběhu prvního roku vyšetřování a soudu. Během výslechů v roce 2017 si nevzpomínala, že by se k ní její adoptivní otec nějak zvláštně nebo nepochopitelně choval, že by se jí něco dotklo nebo ji uvedlo do rozpaků. Komplexní lékařské vyšetření a psychologicko-psychiatrická expertiza ve vztahu k ní neodhalily žádné známky násilí ani psychologická traumata.

• Poté, co byl Dmitrijev v dubnu 2018 zproštěn obžaloby, se prudce přerušila komunikace mezi holčičkou a Dmitrijevovými příbuznými a přáteli, kteří jeho adoptivní dceru znali, měli ji rádi a dál si s ní telefonovali a psali. Od dubna 2018 se s Dmitrijevovou dcerou a její novou opatrovnicí (babičkou) nemohl nikdo spojit, holčička se ocitla v naprosté izolaci. V květnu a červnu 2018 žalující strana zorganizovala několik rozhovorů s holčičkou za účasti psychologa a vyšetřovatele – ačkoli vyšetřování případu bylo uzavřeno. Právě nahrávka posledního z těchto rozhovorů se stala dokumentem, na kterém bylo založeno zrušení zprošťujícího rozsudku a nové obvinění. Je zjevné, že dokument vznikl záměrně a byl pečlivě připraven.

• Nové obvinění Dmitrijeva se v případu objevilo naprosto nečekaně, po dvou letech vyšetřování a přesvědčivého zprošťujícího rozsudku ve věci jiných obvinění.

• V rozhovoru, který probíhal v roce 2018 (nahraném na videu), slova holčičky neobsahují informace o násilném nebo nemravném jednání ze strany Dmitrijeva. Řeč je o několika případech doteků, které sama holčička do okamžiku rozhovoru nevnímala jako něco, co překračuje meze vztahu mezi dítětem a rodičem.

• Sám Dmitrijev „doteky“ vysvětluje tím, že holčička v osmi letech prodělala nemoc, během níž ji musel pravidelně převlékat a kontrolovat suchost prádla. Informace o nemoci potvrzují lékařské zprávy, Dmitrijevova dcera se léčila na lůžkovém oddělení.

• Videonahrávka výslechu dovoluje učinit závěr, že výslech probíhal nekorektně, s použitím psychologického nátlaku a návodných otázek, které už obsahovaly odpověď. Holčička potvrzovala nabídnuté formulace, aby co nejrychleji rozhovor ukončila.

• Součástí případu jsou materiály pozdějších výslechů holčičky, v nichž údajně mluví o opakovaném nemravném jednání svého adoptivního otce. Nicméně tyto výslechy se prováděly bez video- a audiozáznamu, což budí podezření, že materiály mohou být zfalšované. Obvinění z nemravného a násilného jednání je fakticky založeno pouze na výslechových protokolech, jejichž původnost není ničím potvrzena.

• Obvinění z držení zbraně se zakládá na skutečnosti, že během domovní prohlídky byl u Dmitrijeva nalezen úlomek staré lovecké pušky. Zbraň byla rozbitá, nefunkční, a dokonce patrony k ní nelze sehnat už několik desítek let.

• Soud probíhal v uzavřeném režimu, veřejnost i média byly z něj vyloučeny, o průběhu procesu neexistovala téměř žádná informace.

• Na podzim 2018 byla soudkyně Marina Nosovová, která v Dmitrijevově případu vynesla zprošťující rozsudek, zbavena možnosti profesního růstu: z pozice zástupkyně předsedy Petrozavodského městského soudu měla povýšit na pozici soudkyně Nejvyššího soudu Karélie, avšak její kandidatura nebyla odsouhlasena a Nosovová byla přesunuta na nižší pozici řadové soudkyně městského soudu. Současně prokurátorka Petrozavodsku Jelena Askerovová, oficiální žalobkyně v případu Jurije Dmitrijeva, který skončil jeho zproštěním obžaloby, údajně podala výpověď na vlastní žádost, aby se mohla věnovat soukromému podnikání. Žalobkyně i soudkyně, které v roce 2018 dopustily zprošťující rozsudek, tak byly prakticky současně odstraněny ze scény a zbaveny možnosti udělat kariéru ve své profesi.

Tendence, do jejichž logiky zapadá Dmitrijevovo pronásledování, jsou zcela zřejmé. V posledních letech se vztah režimu k dědictví stalinismu citelně proměnil. Memorial, organizace, která se věnuje obnově paměti na stalinské represe, byl prohlášen za zahraničního agenta a dostal v této souvislosti pokutu ve výši několika milionu rublů. Jeho aktivisté v různý regionech jsou trestně stíháni. Místa spojená s připomínáním represí se dostávají pod státní kontrolu. Obzvlášť agresivní pozornost vyvolávají ta, která jsou spojená s připomínáním mezinárodních případů. Nejzjevnějšími příklady jsou památková místa v Katyni a Mědném, kde v roce 1940 probíhaly popravy polských důstojníků.

V Sandarmochu je složení obětí mnohonárodnostní, mezi zavražděnými je obzvlášť hodně Finů, Ukrajinců a Poláků. Jurij Dmitrijev všemožně podporoval připomínání zemřelých různých národností, sám se spojoval s představiteli diaspor а zval je, aby uctili památku svých krajanů. Dmitrijev každoročně 5. srpna v Sandarmochu organizoval veřejné shromáždění věnované památce obětí Velkého teroru. Na shromáždění se sjížděli lidé z různých zemí, mimo jiné i velké delegace z Ukrajiny a Polska.

Od roku 2014, po zahájení války na východě Ukrajiny, začala být patrná rostoucí nespokojenost místních úřadů s návštěvami cizinců v Sandarmochu, se shromážděními a svobodnými vystoupeními ohledně politické situaci v zemi. Sám Dmitrijev v roce 2014 válku na Ukrajině veřejně odsoudil. V roce 2015 Dmitrijevovi už nebylo dovoleno vystoupit s projevem. Současně historik získal polskou státní cenu, Zlatý Kříž za zásluhy, což vzhledem k prudkému zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi působilo provokativně.

V roce 2016 státní média začala aktivně šířit verzi o tom, že v Sandarmochu nejsou pohřbeny oběti represí, ale sovětští váleční zajatci zastřelení Finy během druhé světové války. A tehdy byl sám Dmitrijev zatčen. Už po jeho zatčení, v letech 2018 a 2019, byly v Sandarmochu zahájeny vykopávky s cílem nalézt „pohřebiště finských koncentračních táborů a vojáků Rudé armády padlých v bojích s finskými okupanty v Karélii v letech 1941–1942“. Vykopávky řídila Ruská vojensko-historická společnost, prorežimní patriotická organizace, a to bez jakéhokoli seriózního vědeckého dozoru. (Finská strana Rusku dávno předala a zveřejnila archivní údaje o pohřbení všech devatenácti tisíc sovětských válečných zajatců, kteří zahynuli ve finském zajetí, tato informace zůstává ovšem ignorována.)

Případ Jurije Dmitrijeva tak zjevně zapadá do celkové strategie režimu potlačit společenskou aktivitu a zahladit památku na nepohodlné události z minulosti.

Případ Jurije Dmitrijeva je kvůli specifické povaze obvinění výjimečně surový. Obětí pronásledování, které trvá už déle než tři roky, se nestal jen sám Dmitrijev, ale také jeho dcera, která tak přišla o milující rodinu. Její dospívání (nyní je dívce patnáct let) probíhá v izolaci v jedné ze zapadlých karelských vesnic, v atmosféře totální nedůvěry k lidem, na pozadí nekonečného soudního procesu, který ona sama vnímá jako veřejné ponížení.

Možnost hájit Dmitrijeva značně komplikuje skutečnost, že otevřený rozbor podrobností případu by dítěti způsobil dodatečnou újmu. Povaha obvinění je mimořádně pohodlná pro iniciátory případu – soud probíhá v uzavřeném režimu. Zprošťující rozsudek ve věci případů, které se týkají sexuálních trestných činů, ruské soudy prakticky nevynášejí. Navíc takové obvinění zjevně předpokládá zničení reputace a má vrhnout stín také na hlavní Dmitrijevovu práci – na připomínání památky obětí represí.

Ve vinu Dmitrijeva naštěstí uvěřil jen málokdo. Během uplynulých tří let mu tisíce lidí vyjádřily svou podporu – stovky spisovatelů, hudebníků, herců a vědců zveřejnily samostatné výzvy na jeho obranu.