Novinky ze světa Memorialu: listopad až prosinec 2023

U příležitosti výročí udělení Nobelovy ceny míru Memorialu se v Berlíně 6. prosince konalo slavnostní setkání spolupracovníků, přátel i podporovatelů Memorialu i dalších oceněných. Akci organizoval Memorial Zukunft, jeden ze zakladatelů Mezinárodní asociace Memorial.

Součástí akce byla diskuse se zástupci tří laureátů Nobelovy ceny míru za rok 2022: Olexandrou Romancovou z ukrajinského Centra pro občanské svobody, Kanstantynem Staradubcem, zastupujícím vězněného ředitele běloruské organizace Vjasna Alese Bjaljackého, a Jelenou Žemkovou, jednou ze zakladatelek sdružení Memorial.

Slavnostní večer svým vystoupením podpořili držitelka Nobelovy ceny za literaturu Herta Müller, německý historik Karl Schlögel, politik Michail Chodorkovskij a řada dalších významných osobností.

Jsme rádi, že jsme byli součástí této akce a mohli se seznámit s výsledky činnosti našich kolegů za uplynulý rok!

Díky úsilí kolegů z italského Memorialu bude vězněný historik a objevitel popraviště Sandarmoch Jurij Dmitrijev jedním z těch, kteří v roce 2024 získají titul Spravedlivý mezi národy. Toto rozhodnutí přijaly výbor pro zahradu Spravedlivých v Miláně, Unie italských židovských obcí a milánský magistrát.

Dříve byl titul Spravedlivý mezi národy udělen například Jeleně Bonner, Juliji Danieli a řadě dalších významných osobností spojených s lidskoprávními aktivitami.

67letý Dmitrijev si momentálně na základě zfalšovaných obvinění odpykává patnáctiletý trest v mordvinské trestanecké kolonii. Je to nebojácný člověk a na podmínky svého věznění si nestěžuje, nicméně je známo, že je poměrně často a ze zcela formálních důvodů posílán do samovazby. Udělený čestný titul samozřejmě k jeho propuštění nepřispěje, může mu ale poskytnout větší bezpečnostní záruky a donutit vedení tábora, aby respektovalo jeho základní práva.

Spolu s Jurijem Dmitrijevem se vykopávek, které vedly k objevení Sandarmochu, v roce 1997 účastnila i jeho kolegyně z petrohradského Memorialu Irina Flige. Stejně jako pro Dmitrijeva, také pro ni se výzkum tohoto strašného místa, kde bylo během stalinských represí popraveno více než šest tisíc lidí, stal fakticky životním dílem. V roce 2019 vydala knihu „Sandarmoch. Dramaturgie významů“, jednu z nejdůležitějších prací o historii tohoto popraviště.

Navzdory zjevnému riziku trestního stíhání Irina Flige stále bydlí a pracuje v Rusku. Dne 25. listopadu se v Petrohradě konala prezentace polského překladu její práce „Sandarmoch. Dramaturgie významů“, kterou narušil příjezd policistů. Policie oznámila, že se o konání této „opoziční akce“ za účasti „zahraničních agentů“ dozvěděla od „znepokojeného občana“ a požadovala okamžité ukončení prezentace. Po zabavení jednoho výtisku prezentované knihy však policisté odešli a akce pokračovala. Naši kolegové se k incidentu vyjádřili takto: „Rozšiřujeme znalosti strážců zákona o historii státního teroru v Rusku. Doufejme, že z těchto zrnek poznání vyroste něco krásného.”

Právě spolupráce s kolegy z Petrohradu nám umožnila připravit naši výstavu „Sandarmoch, kde stromy mají tváře“, která od loňského srpna putuje po České republice (Plzeň, Opava, Liberec, Brno, Praha). Od února 2024 bude k vidění také v Ostravském muzeu a od července pak v Krajské knihovně ve Zlíně. Katalog výstavy si však můžete prohlédnout či pořídit již nyní.

Moskevský městský soud dne 14. prosince zrušil rozsudek v případu našeho kolegy a dlouholetého spolupracovníka Memorialu Olega Orlova, který byl v říjnu uznán vinným z opakované diskreditace ruské armády a odsouzen k relativně mírnému trestu - pokutě 150 000 rublů (cca 35 000 Kč).

Státní zastupitelství se ale proti rozsudku následně odvolalo a požadovalo, aby byl Orlov odsouzen ke 3 letům odnětí svobody. Na soudním zasedání 14. prosince nakonec požádalo o kompletní zrušení Orlovova rozsudku. Soud jejich žádosti vyhověl.

O dobrou zprávu se ale rozhodně nejedná: zrušením rozsudku se celý případ vrací k projednání. Podle Orlova byla jeho obhajoba natolik skvělá, že vyvrátila všechny argumenty obžaloby a u soudu zvítězila. Nicméně protože ruské úřady nemohou uznat porážku, výsledek práce Orlovovy obhajoby jednoduše anulovaly a budou se teď snažit najít způsob, jak mu udělit jiný, s největší pravděpodobností přísnější trest.

Orlov ale stále nelituje, že zůstal v Rusku i přesto, že měl možnost odejít do exilu: „Mám rád svou zemi a chci pro ni silnou státní moc založenou na právu, nikoliv na jeho pošlapávání. Jenže v Rusku se nyní bohužel děje pravý opak.“

V Permu pokračuje pronásledování předsedy Centra historické paměti Alexandra Černyšova čelícího trestnímu stíhání ve věci pokusu o pašování kulturních statků. Na základě tohoto obvinění se od května nachází ve vyšetřovací vazbě. Během té doby se mu vážně zhoršil zdravotní stav a obhajoba proto navrhla, aby mu bylo uloženo domácí vězení.

Soud to však v úvahu nevzal a podle posledního rozhodnutí soudce zde zůstane minimálně do 10. března 2024 a nejspíš ještě déle. Absurdita obvinění proti Černyšovovi je přitom zřejmá. Podle vyšetřování se Černyšov a bývalý předseda Memorialu v Permu Robert Latypov měli pokusit propašovat z Ruska archiv permského Memorialu, tedy podle FSB archivní dokumenty „mající kulturní a historickou hodnotu“. Podle současné ruské legislativy je však jedním z formálních kritérií pro uznání objektu za „kulturní statek“ datum jeho vzniku: od toho musí totiž uplynout více než 50 let. Archiv Memorialu v Permu tuto podmínku nesplňuje: organizace byla založena v roce 1988 a její nejstarší dokumenty nemohou proto být starší než 35 let.

Tímto smutné zprávy v této kauze nekončí. Kvůli zatčení ředitele Alexandra Černyšova a nátlaku na ostatní zaměstnance nemá již Centrum historické paměti možnost pokračovat v běžné činnosti a je donuceno zcela uzavřít kancelář.

O průběhu pronásledování našich kolegů po celém Rusku budeme přinášet aktuální informace. Aby Vám žádné novinky neunikly, sledujte nás na Facebooku.

V největším ohrožení jsou v současném Rusku samozřejmě představitelé občanské společnosti, ale ruské úřady bojují také s pamětními místy o sovětském teroru, přičemž útoky probíhají po celé zemi bez výjimky.

Například v Jakutsku úřady demontovaly památník perzekuovaných a deportovaných Poláků, v Irkutské oblasti byl pokácen kříž na památku perzekuovaných Litevců, v Tomské oblasti neznámé osoby ukradly desky se jmény polských obětí sovětských represí a zničily pamětní kříž. Také pomník obětem „polské operace“ NKVD, který naši kolegové 30. října postavili na Levašovském hřbitově v Petrohradě, odtud hned následující den zmizel.

Smutné zprávy přišly také z Kolymy, kde ministerstvo zdravotnictví Magadanské oblasti uzavřelo muzeum ruského spisovatele a oběti stalinských represí Varlama Šalamova. Toto muzeum, které tvořila jedna pamětní místnost, se nacházelo v nemocnici, kam byl v roce 1943 poslán téměř umírající hladem a celkovým vyčerpáním Šalamov, v té době vězeň gulagu.

Oficiálním důvodem uzavření muzea se stala skutečnost, že se nachází v léčebně tuberkulózy, kde se nemají zdržovat nepovolané osoby. Tato okolnost se ukázala jako důležitá teprve nedávno: od roku 2005, kdy bylo muzeum otevřeno, si ji až do letošního listopadu nikdo nevšímal. Podle našeho kolegy, historika a jednoho ze spoluzakladatelů muzea Ivana Džuchy, je evidentní, že rozhodnutí o uzavření muzea bylo přijato na nejvyšší úrovni.

Na jednom z městských portálů Petrohradu se v poslední době objevuje stále více stížností na pamětní desky umístěné na domy obětí sovětských represí v rámci projektu „Poslední adresa“. Většinu z těchto stížností píšou uživatelé s podobnými jmény („Alexandr S.“, „Jelizaveta S.“ atd) a argumenty používají také podobné: pamětní desky by se podle nich měly odstranit proto, že jsou spojeny s činností Memorialu.

Útok na projekt „Poslední adresa“ se ovšem neomezuje jen na virtuální prostor; na mnoha instalovaných pamětních deskách se nedávno objevily urážlivé a sprosté nápisy.

Obyvatelé Petrohradu ale pamětní desky brání všemi možnými prostředky: buď je z vlastní iniciativy očišťují, nebo žádají městské úřady, aby demontované desky obnovily. Někdo dokonce samostatně umísťuje na zdech domů provizorní kartonové cedule, aby alespoň tímto způsobem vrátil ukradenou paměť.

Přes všechny represe možnost pokračovat ve výzkumné a dokonce i ve vzdělávací činnosti v Rusku stále existuje a naši kolegové toho aktivně využívají. Výzkumné expedice, vzpomínkové večery, prezentace knih, (relativně) veřejné přednášky ‒ takové akce pořádají naši kolegové po celém Rusku, od Tuly až po Syktyvkar.

Jednou z nejpopulárnějších aktivit Memorialu však zůstávají komentované prohlídky. Nejvíce prohlídek se koná v Moskvě, kde naši kolegové neustále přicházejí s novými tématy. Například ze solidarity s právníky Alexeje Navalného, kteří byli zadrženi v říjnu a jimž za údajnou účast v činnosti „extremistické komunity“ nyní hrozí až 6 let vězení, vymysleli naši kolegové exkurzi s názvem „Obhájci“. Je věnována osudům právníků SSSR a disidentskému hnutí a již teď se těší velké oblibě návštěvníků.

Pokud Vás zprávy ze současného Ruska znepokojují stejně jako nás a rádi byste se zamysleli nad tím, jak k tomu všemu mohlo dojít a zda mělo Rusko šanci jít jinou historickou cestou vývoje, vřele doporučujeme podívat se na webové stránky projektu „30 let předtím“. Hledá odpověď právě na výše zmíněné otázky a je k dispozici také v angličtině.

A pokud Vás zajímá, jak se paměť o sovětských represích reflektuje v dnešní České republice a v Polsku, doporučujeme zhlédnout toto video (v ruštině s anglickými titulky). Dialog mezi historiky Tomášem Sniegoňem a Maciejem Wyrwou byl natočen v letošním říjnu v rámci akce „Navrácení jmen“ za podpory Memorialu ČR a Memorialu Polsko.

Vážení přátelé, pokud Vám činnost Memorialu přijde smysluplná a potřebná, můžete nás a naše ruské kolegy finančně podpořit. Každý příspěvek pro nás má velký smysl.