Novinky ze světa Memorialu: květen a červen 2024
09. červenec 2024 | Přehled dění v Memorialu | Zdroj:
Memorial Česká republika
Níže přinášíme přehled dění v Memorialu za květen a červen 2024. Naleznete zde novinky o činnosti našich ruských a evropských kolegů a situaci v Rusku.
V rámci projektu „Hlasy války“ usilujeme o to, aby se vyprávění Ukrajinců o zločinech spáchaných ruskou armádou dostala k co nejširšímu publiku. Existuje však ještě jedna kategorie Ukrajinců, kteří se rovněž stali oběťmi ruských represí – ale jejich hlasy bohužel skoro nejsou slyšet. Jedná se o ukrajinské občany, kteří se ocitli před ruskými soudy.
Skutečnost, že v Rusku probíhají procesy s Ukrajinci, je samozřejmě všeobecně známá, nicméně konkrétní příběhy těchto lidí zůstávají často neznámé. Takové soudy jsou totiž většinou uzavřené a novináři ani podporovatelé se tam nedostanou.
Naši kolegové v Memorialu se snaží tuto situaci alespoň částečně napravit. Shromažďují veškeré dostupné informace o těchto soudních procesech, komunikují s právníky a pokud je to možné, zveřejňují také závěrečné řeči odsouzených Ukrajinců. Někdy jejich práce přináší vskutku dojemné výsledky.
Na fotografii výše je Serhij Oficerov. Byl zatčen v Chersonu v roce 2022 a obviněn z přípravy teroristického činu. Nyní se nachází v ruském vězení, kde mu hrozí minimálně 10 let odnětí svobody.
Otec Serhije Hennadij nyní žije v Kyjevě. Nedávno kontaktoval naše kolegy z Memorialu a poděkoval za jejich texty, v nichž informovali o soudech se Serhijem a dalšími obyvateli Chersonu. Díky tomu se podle něj o osudu jeho syna dozvědělo „mnoho lidí na Ukrajině“. Hennadij poslal také fotografii kresby, kterou Serhij nakreslil ve vyšetřovací vazbě v Moskvě. Na ni je ukrajinsky napsáno „Drž se!“ – „Držím se!“
Další možností, jak pomoci (nejen) ukrajinským politickým vězňům, je jim poskytnout kvalitního právníka. Tomu se věnuje projekt „Podpora politických vězňů. Memorial“ a pokud je v tom chcete podpořit, můžete poslat libovolnou částku na jejich účet (platit můžete jak evropskými, tak ruskými kartami).
Podle údajů lidskoprávního portálu OVD-Info aktuálně čelí v Rusku politicky motivovanému trestnímu stíhání přes 2 600 lidí a skoro tisíc lidí z toho je stíháno za protiválečné postoje.
V ohrožení jsou přitom všechny věkové skupiny; ruští právníci a ochránci lidských práv upozorňují zejména na to, že ruské úřady v poslední době stále častěji pronásledují nezletilé. Názorným příkladem je příběh 15letého Arsenije Turbina, který byl v červnu 2024 odsouzen k pěti letům v nápravném zařízení pro mladistvé a ještě předtím zařazen na seznam teroristů a extremistů.
Mezi současnými politickými vězni jsou také členové ruského Memorialu.
Lidskoprávní aktivista Oleg Orlov, který byl odsouzen na 2,5 roku vězení za údajnou diskreditaci ruské armády, se stále nachází ve vyšetřovací vazbě v Syzrani – i přesto, že podle zákona měl zůstat v Moskvě až do odvolacího soudu druhé instance. Ten se bude konat teprve za několik dní, 11. července, a Orlov se k němu tedy bude muset připojit online, ačkoli to značně omezuje jeho právo na komunikaci s právničkou.
Koncem května se v Moskvě projednalo také odvolání Orlova proti jeho zařazení na seznam „zahraničních agentů“. Stížnost byla zamítnuta, ale Orlov zřejmě nic jiného nečekal a dokonce soudci sarkasticky doporučil, aby mezi „zahraniční agenty“ zařadil všechny ruské občany.
Orlov, stejně jako mnoho dalších politických vězňů, čelí nátlaku ze strany vězeňské správy. Zejména je mu často odpíráno právo zavolat manželce Taťjaně Kasatkině. V červnu ho však mohla Taťjana konečně navštívit; bylo to jejich první osobní setkání po Orlovově uvěznění a trvalo pouhou hodinu.
Orlov se podle manželky nyní cítí dobře, konflikty se spoluvězni nemá a překvapivě si nestěžuje ani na kvalitu jídla. Volný čas tráví vypracováváním konkrétních tipů, jak se dá zlepšit stav věznic v Rusku, a jediné, co mu podle manželky hodně vadí, je nedostatek slunce a čerstvého vzduchu.
Více o tom, jak se Orlovovi aktuálně daří, si můžete přečíst v tomto velkém rozhovoru s Taťjanou Kasatkinou (v ruštině).
Dalším naším kolegou z Memorialu, který se nyní nachází ve vězení, je známý opoziční aktivista Michail Kriger.
V květnu 2023 byl Michail za údajné ospravedlňování terorismu (tedy za kritiku ruské vlády a otevřeně proukrajinskou pozici) odsouzen k sedmi letům trestanecké kolonie.
Nedávno byl umístěn na samotku kvůli tomu, že si během dne krátce lehl na postel. Ruské úřady také vyvíjejí nátlak na jeho rodinu: v polovině června byl v Moskvě zatčen a poslán do vyšetřovací vazby jeho synovec, novinář Arťjom Kriger.
Nicméně od Michaila přišla také dobrá zpráva: v polovině května se oženil! Jeho manželkou je Ajša Astamirova, také členka Memorialu. U příležitosti svatby měli spolu strávit celé tři dny, nicméně na poslední chvíli vězeňská správa návštěvu zrušila a novomanželé se tak stihli pouze vzít za ruce. Příště se budou moci vidět až v polovině srpna.
Jak vypadá svatba ve vězení, můžete vidět níže: Ajša Astamirova (na fotce vlevo) mluví se svým budoucím manželem přes malé zamřížované okénko.
Náš kolega z Permu Alexandr Černyšov, kterého ruské úřady obvinily z pokusu o pašování kulturních statků, zůstává na svobodě.
V dubnu mu byl uložen tříletý podmíněný trest; státní zastupitelství se proti tomuto rozsudku téměř okamžitě odvolalo a požádalo o skutečný trest odnětí svobody. V červnu byla však tato žádost soudem v Permu definitivně zamítnuta.
Tuto dobrou zprávu zastiňuje skutečnost, že Centrum historické paměti (organizace navazující na činnost Memorialu, jejímž ředitelem je právě Černyšov) se nyní nachází v mimořádně obtížné finanční situaci a podle právníků je jeho činnost fakticky zablokována. V červnu také definitivně přišlo o své sídlo: již si nemohlo dovolit platit nájemné.
Na konci newsletteru tradičně přinášíme pár optimističtějších zpráv.
Již několikrát jsme informovali o tom, že ruské úřady poslední dobou otevřeně bojují s pamětními tabulkami umístěnými na domech obětí sovětských represí. Provládní aktivisté tyto tabulky strhávají nebo špiní, opoziční aktivisté je naopak obnovují a čistí. Tento boj pokračuje již několik měsíců a bude podle všeho pokračovat i nadále. Nejvíce takových případů se stále odehrává v Petrohradě.
Z jednoho tamního domů zmizela pamětní tabulka osmkrát (!). Po tom, co byla stržena poosmé, umístil někdo na toto místo pamětní tabulku s tímto textem: „Na tomto místě byly osmkrát perzekuovány pamětní tabulky obsahující informace o osobách, které byly na tomto místě perzekuovány.“
Postupně se k této iniciativě přidali další aktivisté a nyní se podobné tabulky věnované památce stržených pamětních tabulek dají najít i na dalších domech v Petrohradě.
O další dojemný příběh se podělili dobrovolníci Memorialu z Moskvy: rozhodli se postarat o Solovecký kámen, památník obětem politických represí, který je od roku 1990 instalován v centru města na Lubjanském náměstí.
