‘Saško a Vasyl Vasylovyč zemřeli během ostřelování, Slavku a Mykolu zastřelili Rusové’, popisuje pan Kostenko z vesnice Moščun

11. srpen 2023 | Hlasy války

Mykola Kostenko žije ve vesnici Moščun v Kyjevské oblasti. V březnu 2022 se v těchto místech rozpoutalo peklo.

Napadlo vás, že by mohla vypuknout válka?

Přemýšlel jsem o tom od roku 2014. Opravdu jsem si myslel, že (Rusové) půjdou dál. Místo sledování seriálů jsem četl noviny. Dával jsme si věci dohromady. Věděl jsem, že půjdou dál. Všem jsem to říkal, že se jen tak nezastaví.

Připravoval jste se na válku?

No, evakuační zavazadlo a doklady jsme si balili až 24. února. Když jsem se probudil, ještě jsem o válce nevěděl. Zjistil jsem to, když už nad námi létaly vrtulníky. Děti a ženy stály venku na ulici a dívaly se, jak (vojáci) procházejí kolem. Jeden Rus stál u kulometu a díval se. Zaháněl jsem sousedy z ulice domů. Chtěl jsem, aby se šli schovat. Vrtulníky letěly na Hostomel. Bylo slyšet, že se tam bombarduje. Na palubě byli výsadkáři. Napočítal jsem asi patnáct nebo šestnáct vrtulníků. Nejdřív letěly nad vesnicí a pak nad lesem.

Co jste dělal, jaké byly vaše další kroky?

Co jsme skutečně dělali? Odtáhli jsme postele do sklepa. V našem sklepě se ukrývaly tři rodiny. Moje žena, dcera, zeť, vnuk, vnučka. Ti všichni byli ve sklepě. Občas, když se nestřílelo a byl klid, tak vyšli ven. Já osobně jsem se ve sklepě neschovával.

Jak často se ostřelovalo?

Velmi často. A v posledních dnech to byla noční můra. Ženy odešly a my jsme zůstali tady. Kluci pomáhali 72. brigádě, převáželi munici, ničili mosty a já jsem tady připravoval čaj, nějaké občerstvení, a tak. Nad hlavou nám ve dne v noci létaly drony. Až do poslední chvíle jsme zůstávali v domě i přes noc.

Přemýšlel jste o evakuaci?

Ne. Nepřemýšlel jsem o tom a neodešel bych. Vzal bych do ruky zbraň a šel bych je odrovnat. Zabít! Nenávidím je.

Začátkem března pan Mykola poslal svou rodinu na bezpečné místo a sám zůstal ve vesnici.

Začali hodně střílet. Bombardovali nás. Ostřelovali nás z Gradů. Známí přijeli ze svých chat, aby odvezli naše rodiny. Nejprve do Myronivky, a pak do Červonohradu. Poblíž Lvova. Poslali jsme je pryč a sami zůstali tady.

Kdy byl váš dům ostřelován?

Bylo to někdy mezi čtvrtým až devátým březnem. Tehdy jsem ještě chodil do Pušče, trochu jsem si přivydělával. Jeden den jsem tam hlídal, a pak jsem se vracel sem. Chvíli tam, a pak tři dny doma. Vařil jsem klukům čaj. Přijížděli sem spolu s vojáky. Vařil jsem jim čaj a kávu. Mám kamaráda, který tady byl s kluky v bunkru. Za domem mám dílnu. Nejdřív to přiletělo tam. Pak to spadlo na dům. Pak do domu mého bratra. A pak tady k sousedovi. Všechno se to stalo během 10-15 minut. Najednou to všechno hořelo. Co přiletělo? Nevím, ale okamžitě to začalo hořet, hořelo to opravdu silně. Přišel jsem se podívat... Co jsem cítil? Zoufalství, vztek. Co bych asi tak mohl cítit? Moje děti a vnoučata teď musejí hledat útočiště různě po lidech.

Povězte nám o svém domě.

Byl to dvoupatrový dům. Co v něm bylo? Mrazák, lednička, čtyři televize, bojler, koupelna, počítač, notebook. Dcera ráda peče, takže jsme měli různé spotřebiče na pečení. Měli jsme všechno, co asi tak má doma obyčejná rodina. Měli jsme spoustu spotřebičů. Spousta mého nářadí shořela.

A co dílna?

Zůstaly stát jenom zdi. Nic tam není. Pusto prázdno.

Povězte nám o zločinech, které Rusové spáchali na civilistech.

Během ostřelování to nejprve zabilo Saška Topalju. Zabila ho mina. Chtěl evakuovat svou matku, auto měl zaparkované před domem. Řekl, že jde nastartovat, došel k bráně a najednou výbuch. Viděl jsem, jak ho to zabilo. Saška jsem pak sbíral lopatou.

Vasyla Vasylovyče, který zrovna vycházel ze sklepa, zabila střepina z vybuchlé rakety.

Kostenjuka zastřelili Rusové. Utíkal a oni po něm stříleli... Dostali ho. Konec. Jeho ženu zasáhla střepina.

Slavko Švec se schovával ve sklepě a Rusové ho zastřelili přímo v tom sklepě.

Tamhle v té ulici... Mykolu... Našli ho mrtvého v posteli, taky ho zabili. Nejspíš prostě vešli do domu a konec...
Když jsem přišel (myslím, že devátého března), ležela tady spousta mrtvol skřetů. Tamhle jich bylo hodně. Přišel jsem si vyfotit tchýnin dům, ten postihl stejný osud, a díval jsem se pod nohy, abych nešlápnul na minu. Vyfotil jsem si to a odešel. Pak jsem přišel znovu nakrmit psa a viděl jsem spoustu policistů. Zavolali mě, že tam leží mrtvý skřet. Já jsem si ho vůbec nevšiml, jak jsem tu byl naposledy, prostě jsem se tam nedíval... Nevím, jak je to tady ve vesnici, protože všechno je rozbité, ale tam na chatách jich bylo hodně. Normálně tam bydleli. Burjati, no a i Kadyrovci. Kadyrovci tam byli taky. Protože jsou lidé, kteří viděli jak Kadyrovce, tak i Burjaty. Já jsem je viděl osobně.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Obnovovat, žít dál, mít děti a vnoučata.

Změnil se váš vztah k Rusům?

Můj postoj se změnil ještě v roce 2015. Moje matka je Ruska. Moje sestřenice žije v Rusku, v Saratově. V roce 2015 mi řekla, že přijdou ruská vojska a budou mě bránit. Přestal jsem se s ní po tomhle bavit.

Stále spolu nekomunikujte?
Ne! Nepovažuju je za lidi! Je to horda! Jsou ještě horší než horda!

Materiál připravila Charkovská lidskoprávní skupina v rámci celosvětové iniciativy T4P (Tribunál pro Putina).