Před rokem vtrhla ruská vojska na Ukrajinu. „Hybridní válka“ předchozích osmi let se proměnila v plnohodnotnou agresivní válku. Nic takového se v Evropě neudálo od roku 1939.
Vojenský vpád nemohlo odvrátit ani světové společenství ani ruská občanská společnost.
V průběhu roku zahynuly desítky tisíc lidí, raněných a trpících jsou statisíce. Zničena byla města i vesnice, miliony lidí se staly uprchlíky. Statisíce rodin byly rozděleny, desetitisíce dětí byly odvlečeny do Ruska. Na okupovaných územích dochází k únosům, mučení a vraždění.
Nikdo neví, jaké další oběti bude muset Ukrajina ještě přinést: v celé zemi zcela jistě není jediného člověka, kterého by tato válka tím či oním způsobem nepostihla. Tak strašlivá je cena, kterou musí Ukrajina platit za svobodu a nezávislost, za právo na sebeurčení.
Nejdůležitějším výsledkem uplynulého roku však je, že Ukrajina obstála. Blitzkrieg, se kterým Putin počítal, se nezdařil. Občané Ukrajiny všech národností a náboženských vyznání svoji vlast statečně brání.
Neméně důležité je, že svět poznal, že pro značný počet zemí existují důležitější hodnoty než ropa a zemní plyn. Mezinárodní společenství prokázalo nebývalou semknutost v úsilí pomoci Ukrajině zvítězit nad agresorem a potrestat ho. Věříme, že tato skutečná solidarita na státní, mezinárodní i veřejné úrovni nepochybně uspíší konec války a povede ke vzniku mezinárodního tribunálu, který po právu odsoudí agresi i zločiny spáchané v jejím průběhu.
Uplynulý rok s sebou přinesl ještě jeden důsledek – válka dovedla Rusko na pokraj katastrofy. Jeho budoucnost jakožto moderní, dynamicky se rozvíjející země je nyní vážně zpochybněna. Již samotné slovo „Rusko“, se kterým byla od začátku období přestavby spojována naděje a sympatie, dnes vyvolává odpor. Putinova politika obnovila strach z jaderné katastrofy, s nímž jsme se domněle rozloučili před třiceti lety. Rusko jako zemi lidé čím dál více ztotožňují s Putinovým režimem, který staví na falšování voleb, potlačování lidských práv a ničení veškerých svobod. Represe proti jinak smýšlejícím se co do krutosti a rozsahu vyrovnají s érou pozdního Sovětského svazu. Odpůrci války – kterých dokonce i podle oficiálních statistik není méně než 20 % – nejsou zastoupeni v parlamentu a nemají přístup do sdělovacích prostředků. Přesto existence těchto dvaceti procent umožňuje doufat, že Rusko má ještě budoucnost.
Dnes tak více než kdy jindy nabývají na významu slova Andreje Dmitrijeviče Sacharaova: „Morální přístup je v konečném důsledku ten nejpragmatičtější.“
24. února 2023
správní rada sdružení Mezinárodní Memorial
(zlikvidovaného z rozhodnutí ruské státní moci v roce 2022)
Originál prohlášení v ruštině je publikován ZDE.