Na památku Lva Rubinštejna

Lev Rubinštejn vždy podporoval Memorial a přátelil se s mnohými našimi kolegy. Na jeho památku napsali tento nekrolog, který vám nyní přinášíme v českém překladu.

Zemřel Lev Rubinštejn. Básník, klasik moskevského konceptualismu, svobodný občan, vnímavý pozorovatel několika epoch v Rusku. Pro mnohé byl Rubinštejn nejen tvůrcem způsobu a jazyka popisu každodenního života, ale také tento nepokojně poetický, smutně pronikavý a sebeironický způsob vnímání sám zosobňoval. Mnozí jsme mluvili – a ještě dlouho mluvit budeme „Rubinštejnovým jazykem“.

Rubinštejn byl milým a blízkým přítelem, mladším i starším kolegou mnoha lidí v Memorialu. Zdá se, že Rubinštejn je přítomen v každém fotoalbu z Navracení jmen; stojí u Soloveckého kamene na Lubjanském náměstí v dlouhé frontě s papírem v ruce nebo se svou charakteristickou přerušovanou intonací čte jména popravených. Byl také při prvních setkáních, na nichž se rodil projekt Poslední adresa. Často navštěvoval budovu Memorialu v ulici Karetnyj rjad, ať již jako vystupující, nebo jako návštěvník našich akcí.

Lev Rubinštejn byl jedním z posledních lidí, kteří v našem sálu v ulici Karetnyj rjad promluvili. Právě on za námi přišel večer 25. listopadu 2021, v den konání prvního zasedání Nejvyššího soudu v případu o likvidaci Mezinárodního Memorialu, aby přečetl svoje texty právníkům, advokátům, archivářům, dobrovolníkům a dalším kolegům, kteří v těch dnech už dlouho nespali. V sále se tehdy sešli skoro všichni, kdo spolupracovali s Memorialem a zrovna v těch dnech pobývali v Moskvě.

A úplně naposledy promluvil Lev Semjonovič v této budově 28. února 2022, čtyři dny po začátku plnohodnotné invaze ruských vojsk na Ukrajinu, po bombardování Kyjeva, po útoku ruské válečné lodi na Hadí ostrov, v den konečné likvidace Mezinárodního Memorialu, když bylo toto rozhodnutí potvrzeno i v druhé instanci. Ten den jsme uspořádali festival nazvaný „Memorial proti válce“. Nikdo z nás tehdy nedokázal najít vhodná slova, ani Rubinštejn neměl slov pro toto „nové“ děsivé Rusko, ale přišel mezi nás a četl svoje texty.

Jeho dílo je přeloženo do mnoha jazyků, znají ho v mnoha zemích světa. Poslední dva roky zůstával i navzdory všemu nepřívětivému dění v Moskvě. Zůstal tam nejenom kvůli sobě, ale i pro mnohé další, kteří se snažili hledat slova pro pojmenování věcí a možná i schopnost odporu.

Lev Rubinštejn nebyl v době ruské války na Ukrajině zatčen, mučen, otráven ani pronásledován. Jeho tragická smrt v lednu 2024, v předvečer dvouletého výročí plnohodnotné katastrofické invaze, se však zdá být symbolická. V dnešním Rusku není místo pro svobodné občany a nezávislé básníky. Nevšímá si jich ani na přechodu pro chodce. Básník, který nejednou přežil sám sebe, nepřežil Putinovo Rusko. A naše zoufalství, bezmoc a strach posledních dnů, kóma a němota Lva Rubinštejna – to jsme my sami dnes, je to naše němá bezmoc a osiřelost.

Máme vás rádi, Lve Semjonoviči, vždy vás budeme ctít a opírat se o vaše životní dílo. Celý Memorial truchlí a pláče.

81.

A nyní si představme, že každý rozhovor, i ten, který dospěl do slepé uličky, stále žije svým vlastním životem.
(citát z básně Lva Rubinštejna "Pravidelné psaní".)