‚Na kontrolním stanovišti jsem Rusům řekl, že jedu do Azovstalu.‘

Mychajlo Puryšev, dobrovolník populární na Instagramu, na začátku invaze dokázal úspěšně evakuovat svou rodinu na západní Ukrajinu. O několik dní později se však rozhodl dobrovolně vrátit do již obleženého města, které ruské letectvo a dělostřelectvo snažilo setřít z povrchu zemského.

Během několika následujících měsíců podnikl Mychajlo sedm cest do Mariupolu, během kterých vozil humanitární pomoc a vyvážel civilisty a děti. A pak byl zajat FSB.

‚Říkali mi, že jsem blázen!‘ – první návrat do Mariupolu

Před rokem 2022 neměl Mychajlo mnoho zkušeností s dobrovolnictvím: do té doby pořádal v Mariupolu akce pro mládež a učil sirotky základům práce s počítačem. Třiadvacátého února 2022 si Mychajlo koupil nový Mercedes třídy CLS a akorát se vracel do rodného města. V noci se po telefonu dozvěděl o vypuknutí války.

„Tenkrát jsem reagoval: ‚Jaká válka? Chvíli budou střílet, a pak toho nechají!‘ Samozřejmě jsem si tenkrát nedokázal představit, co se může stát, jak se to celé bude vyvíjet. O dva dny později jsem viděl, co se děje, a jel jsem pro bratrovu rodinu, jeho manželka byla těhotná, abych je evakuoval," vzpomíná Mychajlo.

Bratrova rodina bydlela ve městě Volnovacha, na které Rusové udeřili mezi prvními. „Právě během cesty do Volnovachy jsem si poprvé uvědomil, co je to skutečná válka,“ vzpomíná Mykhajlo. „Bratrovu ženu a děti evakuoval za nepřetržitého ostřelování, kdy se okupanti snažili město rychle dobýt. Příbuzné odvezl do Zakarpatské oblasti, kam evakuoval i vlastní rodinu.

„Krátce nato jsem koupil minibus a oznámil rodině, že jedu zpátky do Mariupolu. Říkali mi, že jsem blázen, že město je obklíčené, dostat se tam je bez šancí. Ale já jsem nakoupil humanitární pomoc a inzulín. Další lidé přinesli potraviny a léky. A tak jsem vyrazil.“

Mychajlovi se naprostým zázrakem podařilo vrátit do Mariupolu 8. března 2022 a hlavně dovést do místní nemocnice inzulín. Muž vtipkuje, že to nebylo žádné hrdinství, ale spíše pošetilost.

„Abych byl upřímný, spoustě věcí jsem tehdy nerozuměl. Nechápal jsem, co jsou to miny. Nechápal jsem, co je to letecký útok. Tedy, nějakou představu jsem měl, z filmů. Ale neměl jsem žádné reálné zkušenosti. Popravdě, kdybych toho věděl tolik jako dnes, potřeboval bych o dost víc odhodlání to všechno zopakovat,“ vysvětluje dobrovolník.

Muž vzpomíná, jak po posledním ukrajinském kontrolním stanovišti ve městě Orichiv poprvé potkal ruské vojáky. Podle něj si byli ukrajinští vojáci jistí, že ho okupanti zabijí, aniž by zjišťovali, jaký je účel a důvod jeho cesty.

„Každé kontrolní stanoviště by vydalo na samostatný příběh. Je třeba říct, že v té době mnozí z nich také nechápali, co se děje, co mají dělat. Já jsem zjevně nebyl voják, tak jsem je moc nezajímal. Někteří z nich se ke mně prostě chovali jako k bláznovi. Na jednom z kontrolních stanovišť, když jsem viděl, jak to na město sypou z děl, mi řekli: ‚Klidně si jeď, ale buď tě tam zabijeme my, nebo Ukrajinci‘."

Mychajlo nezastírá, že mu pomohla dobrá znalost okolí: věděl, jak se vyhnout zvlášť nebezpečným oblastem nebo bojovým zónám.

Odvážný pokus o evakuaci dětí z obleženého města

Při každé další cestě bylo jasné, že situace ve městě a potřeby obyvatel již dávno překročily únosnou mez. V dubnu 2022 se poslední obránci Mariupolu a místní obyvatelé uchýlili do jedné z největších evropských oceláren Azovstal. Víceúrovňový systém podzemních krytů skýtal naději na alespoň nějakou ochranu před ruským bombardováním. Ve stejné době Rusové závod obklíčili a zintenzivnili ostřelování jeho území, přičemž na Azovstal shodili stovky tun výbušnin.

Mezinárodní společenství a ukrajinské úřady se snažily zachránit civilisty, kteří byli rovněž uvězněni ve sklepeních a bunkrech ocelárny. Byly mezi nimi i děti. Ruská strana obvinila ukrajinské obránce, že neumožňují zajistit evakuaci civilistů z Azovstalu, protože je údajně využívají jako lidské štíty. Pak se Mychajlo Puryšev rozhodl pro nejzoufalejší operaci.

„Bylo 1. května. Znovu jsem projel všechna kontrolní stanoviště. Stejně už mě znali. Rusy především zajímaly dodávky vojenských zásob – munice, zbraně. Nic takového jsem samozřejmě neměl. Dostal jsem se na poslední ruské kontrolní stanoviště před městem a řekl jim ‚Jedu vyzvednout děti z Azovstalu‘. Věděl jsem, že mě zadrží," vzpomíná muž.

Okupanti podle očekávání nenechali Mychajla jen tak realizovat jeho plány. Zadržela ho FSB a několik dní strávil ve vazbě. Mychajlo tvrdí, že to bylo součástí plánu. Nabídl Rusům, aby jemu a skupině zahraničních novinářů umožnili vstoupit do Azovstalu a natočit pokus o záchranu dětí.

„Řekl jsem jim, že pokud je to tak jak říkají, že Azov nebo někdo jiný brání evakuaci dětí, natočíme to a vše se objasní. Samozřejmě jsem věděl, že skutečnost je jiná. Při prvních výsleších se mi jen smáli. Ale později se mě začali ptát: ‚Jak si to vlastně představuješ? Jaký je přesně plán?‘"

Během Mychajlova nezákonného zatčení Rusové umožnili evakuaci civilistů za účasti Červeného kříže. Ukrajinská armáda samozřejmě evakuaci nebránila, což opět potvrdilo, že okupanti lžou. Puryšev byl propuštěn, ale od té doby se už nedaly realizovat humanitární ani jakékoliv jiné cesty do Mariupolu. Rusové převzali kontrolu nad městem, počet kontrolních stanovišť se výrazně zvýšil a jakékoliv spojení s neokupovanou Ukrajinou bylo přerušeno.

© Charkovská lidskoprávní skupina
© Memorial Česká republika
© Překlad: Jekaterina Gazukina