Kanadský dobrovolník v Charkově: ‚Zůstaneme na Ukrajině do konce!‘

Organizace HUGS, kterou založil Kanaďan Paul Hughes, působí v Charkově a také v Chersonu. Realizovala na Ukrajině přes tři sta humanitárních a záchranných misí; během jedné z nich Hughese osm hodin vyslýchali Rusové.

(následuje přímá řeč Denyse Volochy, který se s Paulem setkal v Charkově v květnu 2024)

„Byl to nejhorší okamžik mého života. Byl jsem si jistý, že to nepřežiju,“ takto popisuje devětapadesátiletý Kanaďan Paul Hughes nejdramatičtější událost, která se mu stala během dvou let pobytu na Ukrajině.

Když mu v červenci 2022 přišla zpráva, že je potřeba evakuovat šestiletou dívenku z oblasti Záporoží, nacházel se zrovna v okolí Boroďanky. Nemohl je odmítnout. Jenže, když se Paul dostal do Záporoží, ukázalo se, že se jedná o část Záporožské oblasti, která je okupována Rusy. Bývalý voják se rozhodl zariskovat a brzy toho litoval.

Na jednom z kontrolních stanovišť ho zastavili Rusové a jakmile našli někoho, kdo se domluvil anglicky, Paul pochopil, že ho chtějí i s autem někam odvézt. „Nic v životě nevnímám jako hru, ale v tu chvíli mi došlo, že tahle hra pro mě skončila.“

Okupanti ho odvezli do Vasylivky, kde v té době měli opěrný bod. Začal zdlouhavý výslech. Paula považovali za zahraničního špiona, zatímco on se snažil vysvětlit, že je jen obyčejný dobrovolník.

Když do místnosti vešel velitel, Paul si myslel, že dorazil jeho kat. Pomohl mu hokej.

„Takže seš Kanaďan?“ zeptal se Rus. „Tak to musíš mít rád hokej?“

„Samozřejmě, zbožňuju hokej, jsem přeci z Kanady.“

„Kdo je tvůj oblíbený hráč?“

„Ovečkin,“ odpověděl Paul, který si vzpomněl na nejoblíbenějšího Putinova hokejistu.

„Ovečkin?! Ovečkin stojí za hovno!“ rozlítil se nečekaně ruský velitel.

„Treťak?“ Paul se na chvíli zamyslel a jmenoval dalšího ruského (sovětského) hokejistu.

„Ano! Treťak je skvělý!“ řekl Rus a okamžitě se rozzářil.

Byl to chlap jako hora, ale když šli po osmihodinovém výslechu na cigaretu, Paul u něj našel pochopení. „Cítil jsem, že pod těmi maskáči se možná ukrývá dobrý člověk." Nakonec se ho Paul zeptal, co bude s ním a jeho věcmi. Dostal odpověď, že mu všechno vrátí a jeho pustí.

Paul Hughes měl tehdy velké štěstí: dokonce se vrátil na velitelství, aby dostal nějaké potvrzení, protože nechtěl, aby se tento příběh opakoval na dalším kontrolním stanovišti. Můžeme si jen domýšlet, jak často mu ten den tlouklo jeho nepochybně velké srdce.

Když Paulovi pomohl jeden z místních se připojit k Wi-Fi, vyšlo najevo, že se nachází jen kilometr a půl od místa, kde měl vyzvednout dívenku a další lidi. Okamžitě se vydal k místu na Googlu mapě, kde našel starou garáž a vybombardovanou benzinku.

„Zavolal jsem: ,Ahoj! Je tu někdo živý?‘ Někdo vyšel ven a začal se rozhlížet okolo Byla to ta dívenka. Jakmile uviděla mě, moje auto a kanadskou vlajku, rozeběhla se a skočila mi do náruče. Celá se třásla.“

Jakmile Paul naložil dívku a další čtyři osoby do auta, začal minometový útok. Paul se bez váhání rozjel pryč z okupovaného území a nakonec úspěšně dovezl dítě na ukrajinsko-polskou hranici, kde si ji vyzvedla její matka.

Byla to jedna z více než tří set záchranných misí organizace HUGS, kterou založili Paul Hughes a jeho syn Mac.

Přes 300 opravených aut

S Paulem hovoříme v jejich garáži v Charkově, kde dobrovolníci z celého světa opravují auta vojáků a dobrovolníků. Paul nám ukazuje dřevotřískovou stěnu s fotografiemi a čísly cest, kam vyjížděl za ty dva roky. Někdo se ho zeptá na Vovčansk a on bez váhání odpoví, jak dlouho se tam jede. Organizace HUGS, což je zkratka Helping Ukraine grassroot support, má programy na pomoc dětem v přifrontových oblastech, vnitřně vysídleným osobám atd.

Než začneme nahrávat, vypadne proud, což je dnes v Charkově běžná věc. Zachraňuje nás další Kanaďan Jaypie, který řídí malou ekologickou organizaci Pollute Free: zrovna instaluje solární panely a povedlo se mu zajistit elektřinu pro část garáže, kde se za poslední roky války podařilo zdarma opravit přes tři sta převážně vojenských aut. „Lidé se zapojují různými způsoby," komentuje Paul.

Samotná garáž je ověšená vlajkami, a dokonce je tu i plakát Million Marijuana March. Za poslední rok a půl sem zavítali lidé z více než čtyřiceti různých zemí. Paul si pochvaluje, že se jeho organizace rozrostla a navázali nové kontakty. Proti tomu nejde nic nabmítnout: garáž působí dojmem mraveniště, kam neustále přicházejí různí lidé, Paul se s každým snaží prohodit aspoň pár slov, u toho kouří a občas popíjí ukrajinské pivo, které má velmi rád (velmi dobré pivo). Na stěně je Paulova fotografie se starostou Charkova v ukrajinských hokejových dresech a s týmem Calgary Flames z města v Albertě, kde Paul žil před příjezdem na Ukrajinu.

V Kanadě se Paul Hughes věnoval zemědělství a charitativní činnosti. Tvrdí, že právě tato zkušenost mu pomohla vytvořit HUGS. Tato organizace působí také v Chersonu, kde ji řídí Hughes mladší.

Orwellovská doba

Ptám se Paula: „Co bys řekl lidem na západě, kteří jsou stále skeptičtí ohledně války na Ukrajině?“

„Nejsem si jistý, jestli to můžu říct na kameru, ale asi první věc, kterou bych řekl, je: 'Vytáhněte si hlavu ze zadku'."

„Máme svoji vlastní zkušenost a na vlastní oči vidíme, co se tady děje,“ pokračuje Paul diplomatičtěji, „je to zcela zjevný a brutální útok na suverénní ukrajinský stát. Víš, snažím se s takovými lidmi mluvit, ale svět a vnímání informací se poněkud změnily. I když máme k dispozici obrovské množství údajů, které dokazují, že tento útok je bezdůvodným a vražedný činem spojeným s válečnými zločiny, lidé nedokážou pochopit, co se děje. Mají klapky na očích. I kdž jim předložíte fakta a empirická data, lidé se s vámi budou stejně hádat.“

„Žijeme ve velmi zvláštní době. George Orwell už v 1984 a Farmě zvířat popsal, jak propagandistická mašinérie zkresluje realitu. Používám slovo 'orwellovský'. Žijeme v orwellovské době, kdy Rusové lžou. Nedělají nic jiného, než že lžou! Víme to už čtyřicet, padesát, šedesát let.“

Poté, co jsem strávil měsíce zkoumáním ruských fake news o biolaboratořích a chemických zbraních, Paulovi dokonale rozumím.

„Rusko musí vrátit všechna území a nahradit škody“

„Samozřejmě, že věřím v mír,“ říká Kanaďan, který v červnu oslaví 60. narozeniny, „ale za jakých podmínek? Cena této války je pro Ukrajinu už teď velmi vysoká: spousta obětí na životech, rozbombardované domy, kostely, nemocnice, školy. Bohužel nemůžeme říct, že by mír nyní přicházel v úvahu. Míru musí být předcházet dohoda, která Ukrajině zaručí plné odškodnění. Rusko musí Ukrajině vrátit veškerá území: Krym a další části regionů. O tom však Rusové neuvažují.“

„Dokud se na tom nedohodneme, nemůže být uzavřena žádná mírová dohoda. Můžeme se dohodnout na příměří, ale za současných okolností je téměř nemožné mluvit o plnohodnotném míru."

Během prvního měsíce na Ukrajině byl Paul Hughes téměř každý den psychicky vyčerpaný. „Vložil jsem do toho své srdce a bylo zdrcující vidět všechno to lidské utrpení, za které může jednání psychotického maniaka. Viděl jsem v Kanadě lidi v nouzi, kteří přišli o své domovy kvůli požárům, ale nebylo jich zdaleka tolik.“

„Teď už to zvládám lépe, ale stále mě bolí, když denně takové věci vidím. Pokaždé, když vidíte zničený dům, rozházené obrazy a fotografie, dětské hračky, víte, že jde o něčí život! Nejsou to vojáci, je to jen rodina, která žila svůj život. Jediné, čím se provinili, je, že to jsou Ukrajinci.“

Paul a Mac hodně mluvili o tom, jak dlouho budou muset na Ukrajině zůstat. Nakonec si sami sobě slíbili, že tu budou, dokud tato válka neskončí.

„Říkám lidem, že je to stejné jako s hasiči. Když se zeptáte hasiče, kdy půjde domů, dopoví vám: ,No, až ten oheň uhasíme'. S námi je to stejné.“