Bach na pozadí výbuchů. Akordeonista Ihor Zavadskyj

23. leden 2024 | Hlasy války

V lednu 2023 představil slavný akordeonista Ihor Zavadskyj v Kyjevě své hudební album o celkové délce 9,5 hodiny, což je absolutní světový rekord. Toto album s názvem „Ozvěna“ vzniklo jako reakce na začátek plnohodnotné ruské agrese proti Ukrajině. Pro Ihora to byla jediná možnost, jak odpovědět sílám zla.

Jakmile jsem se dozvěděl, že začala rozsáhlá ruská invaze na Ukrajině, našel jsem skladbu, která by nejlépe vystihovala moje pocity. Bylo to „Echo“ od Bacha. Když jsem 1. března nahrával tuto skladbu ve vchodu svého domu, ozývaly se venku výbuchy. Hudba, která vychází ze srdce a duše, je lehká a radostná. A každá skladba, kterou hraji, je paprskem světla. A tak jsem hrál každý den novou skladbu. Čtyři měsíce v kuse. Byla to moje odpověď sílám zla, sílám temnoty. Šířil jsem ji jako ozvěnu prostřednictvím svého YouTube kanálu a na Facebooku. Příspěvky jsem zveřejňoval každý den. Od prvního dne války. Nevynechal jsem jediný den.

Svou hudební frontu se mi daří držet pevně. Z té ozvěny v mém srdci, z těch událostí se zrodilo hudební album. Nazval jsem ho Ozvěna. Svou délkou je rekordní.

Řekl bych, že neexistuje žádné album, které by trvalo 9,5 hodiny. Jsou to celkem tři tyrkysová CD. Je to moje šestnácté album. Dobro musí prorazit, proto jsem na obal vybral fotografii se zaťatou pěsti. Album obsahuje 123 hudebních skladeb, které jsem nahrával čtyři měsíce v kuse.

Pro hudebníka, stejně jako pro každého jiného, je důležité mít vlastní frontu. Pro nás je to ta hudební. Každý na své frontě by měl přiblížit naše vítězství. Společně určitě vyhrajeme. Tuto premiéru jsem připravoval na zahájení své koncertní sezóny v Kyjevě. Třicátého září budu zahajovat svou koncertní sezónu. Chtěl jsem zahrát čtyři nebo pět premiér a spoustu skladeb z mých různých hudebních alb, která vznikla v různých letech. Dnes jsem se rozhodl dát dárek také divákům na YouTube. Řeknu pár slov o této skladbě, "Vzpomínky".

Existuje taková vědecká teorie, že když je člověk prohlášen za mrtvého, nemá puls, nebije mu srdce, tak jeho mozek ještě nějakou dobu žije. Nejméně sto vteřin.

Proto jsem se rozhodl vytvořit takové hudební dílo, představil jsem si, jak se asi člověk cítí, když si všichni myslí, že už je mrtvý, ale přitom před ním během těch sto vteřin proběhne celý jeho život. Moje skladba, která za chvíli zazní, trvá asi sto vteřin. Představuje vzpomínky od prvního úderu srdce do posledního.

Nejspíš na mě tak zapůsobila tragédie v Černihově a na frontě. Představuji si, jak přátelé našich smrtelně zraněných vojáků, konstatují jejich smrt. Možná zrovna někam běží nebo sedí v zákopu. A jejich tep bije strašně rychle, protože jsou v napětí, ve stresu, ve válce. Okolo se ozývají dávky se samopalů, lidé jsou zranění, umítají. V mé skladbě také bude puls, ten pocit zrychleného tlukotu srdce. Vytvořil jsem také meditativní pasáž, která se objevuje během těchto sta vteřin a tvoří podkres této skladby. Jednou za čas. Je to malá, drobná hudební linka k nejživějším vzpomínkám a událostem, které se v životě člověka staly.