Americký dobrovolník z márnice v Buči

09. únor 2024 | Hlasy války

Patrick Loveless přijel do Buči okamžitě po jejím osvobození, kde pomáhal v místní márnici třídit mrtvá těla. Viděl na vlastní oči, čeho všeho se ruští okupanti dopustili. To, co viděl, ho natolik zasáhlo, že na to nemůže zapomenout doteď.

(následuje přímá řeč Patricka). Rozhovor byl natočen na jaře 2023

Jmenuju se Derrell Patrick Loveless. Pocházím z Arkansasu, z USA. Byl jsem v Buče loni v dubnu, hned poté, co Rusové opustili město. Pracoval jsem v márnici spolu s ukrajinskou policií a kriminálním oddělením francouzského četnictva. Na vlastní oči jsem viděl zvěrstva spáchana Rusy. Bylo to psychicky velmi náročné.

Mým úkolem bylo vyndávat neidentifikovaná těla, která přiváželi v náklaďácích. Odnášeli jsme je do stanu, kde francouzští a ukrajinští lékaři prováděli pitvy. Na vlastní oči jsem viděl následky ruské okupace města. Různé způsoby, jakými zabíjeli a mučili lidi. Stopy od provazů na svázaných rukou. Střelná a střepinová zranění. Rusové všude nastražili spoustu min: na dětských hřištích, v kostelech i na ulicích: všude, kde se pohybovali lidé, všude, kde mohli někomu ublížit.

Do márnice přiváželi stovky těl. Bylo to opravdu těžké. Byly tam celé rodiny.

Spoustu lidí nebylo možné identifikovat, protože byli venku příliš dlouho. Francouzský tým přivezl své odborníky na DNA. Odebírali vzorky, aby zjistili, o koho se jednalo. Denně nám přiváželi asi 14 těl, plus 200-300 těl, která už byla v nákladních autech a chladírenských vozech.

Lidé byli zabiti a pohřbeni na vlastních zahradách. Viděli jsme tato pohřebiště. Osobně jsem mluvil s několika pozůstalými. Ludmilina manžela zastřelil ruský odstřelovač jen proto, že vyšel ven. Bylo to strašné. Pro mě to byla asi ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy musel dělat. Jsem americký veterán, viděl jsem oběti války, její následky a to, co se ve válce děje. Ale tohle se nepodobalo ničemu, co jsem kdy viděl. To obrovské množství lidí, kteří byli zabiti. Tohle bylo vraždění.

Strávil jsem tu něco přes měsíc. Pracovali jsme 12-14 hodin denně, abychom zjistili, jak byli tito lidé zabiti, jaký typ munice byl použit atd. Většina obětí, které jsem viděl, byly ženy, starší lidé a děti. Mužů v branném věku bylo velmi málo. Bylo to strašné. K zabíjení těchto lidí nebyl žádný důvod. Většina zranění byly průstřely hlavy. Vypadalo to, že šlo o popravy. Nebyla to náhodná zranění, jako když se lidé ocitnou uprostřed bojů mezi vojáky. Šlo o popravy, vraždy a mučení. Na těle bylo mnoho zranění. Lidé byli upáleni zaživa. Lidé byli jednoduše likvidováni. Jako kdyby je polili benzínem a zapálili.

Z rozhovoru s některými techniky, kteří pracovali pro četnictvo, vím, že odebírali vzorky zbytků výbušnin, aby zjistili, o jaký druh výbušniny se jedná a kde byly vyrobeny. Aby se pokusili zjistit, zda většina munice, která byla nalezena v tělech obětí, byla vyrobena v Rusku. Ruská munice od ruských vojáků.

Uplynul rok. Stále ty lidi vídám ve snech. Navždy mě to změnilo. Asi nejtěžší věc, kterou jsem kdy v životě musel udělat, bylo pomáhat pozůstalým vylézt do chladicího vozu, aby mohli prohlédnout pytle s těly a zjistit, ve kterém z nich jsou jejich nejbližší.

Masové hroby. Bylo to nesnesitelné. Uplynul rok, ale vy stále cítíte bolest.

Před několika týdny jsme se s manželkou Sárou přestěhovali na Ukrajinu: chceme tady získat trvalý pobyt, zůstat v zemi a všemožně podporovat Ukrajinu. Nyní učím angličtinu na kyjevském lyceu. Učím angličtinu v 4., 6., 10. a 11. třídách. Moje žena je psycholožka a studuje magisterský obor. V současné době pracuje online pro jednu společnost v USA. Rozhodli jsme se žít na Ukrajině. Cítím se být spjatý s Bučou a místními lidmi. Je to krásné město. Máme zde v Buči byt.

Byl jsem na mnoha místech a stále cítím ve vzduchu smrt. Pořád cítím pach spáleniště, i když už je to rok. Vím, že je pryč, ale stále na něj myslím. Jak jsem říkal, to, co jsem loni viděl v Buči, mi navždy zůstane v paměti. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Lidé, kteří tyto zločiny spáchali, ruští vojáci, kteří zde byli, musí být postaveni před soud. Vladimir Putin musí být postaven před soud. Protože nakonec všechno závisí na něm. On je vrchním velitelem ruských ozbrojených sil, je stejně zodpovědný za to, co se stalo, jako každý jiný člověk, který tu byl.

Jak jsem řekl, přestěhovali jsme se do Buči. Mám Buču rád.

Ukrajinci jsou nejsilnější lidé, jaké jsem kdy v životě potkal. Jejich síla mi dodává síly.

Na bojišti odvádějí fantastickou práci. Cítil jsme, že mě to sem táhne. Chci prostě podpořit Ukrajinu a podpořit Buču, jak jen to půjde. Ať už je to výuka angličtiny, nebo bojové aktivity, pomoc při obnově, nebo dodávání zdravotnického materiálu na frontovou linii, cokoli, čím mohu Ukrajině pomoci. Proto jsem tady. Jsem šťastný, že tu mohu být, že tu mohu se svou ženou zapustit kořeny a udělat z Ukrajiny svůj domov. Sláva Ukrajině!

Málokterý člověk musí v životě pracovat 14 hodin denně, aby ztotožnil neidentifikované obětí vražd. Tohle se nikdy nemělo stát. Ale všechno, co jsem viděl, stoprocentně ukazuje, že ruská armáda zabila spoustu civilistů. Jak jsem řekl, byli to starší lidé, ženy, dívky ve věku 14 let. Jednou jsem musel z pytle na mrtvoly vyndat čtrnáctiletou dívku, jejíž obličej se dal jen těžko rozpoznat. Když jsem věděl, že je tak mladá, bylo těžké ji položit na pitevní stůl a dívat se, jak ji pitvají. Na něco takového člověk nikdy nezapomene. Její život skončil příliš brzy, ale byl to jen jeden případ z mnoha – mnoho dětí i dospělých, které jsem na tom pitevním stole viděl. S jasnými známkami krutého zacházení, mučení, střelných ran a chaotického podminovávání, které Rusové zanechávají všude, včetně dětských hřišť.

Lidé umírají, když na hřišti šlápnou na minu. To by se nikdy nemělo stát.

Spousta lidí ve zprávách a Rusové tvrdí, že je to podvrh. Tohle není podvrh. Viděl jsem to na vlastní oči. Nemůžu vám říct, kolik jsem viděl těl, protože jsem to přestal počítat. Dostávali jsme je každý den. Byli to civilisté. Lidé ve věku od 65 do 85 let, kteří zřejmě nepředstavovali hrozbu, ale ruští vojáci je zabili ve svých vlastních domovech. Francouzské četnictvo a ukrajinská policie všechny tyto důkazy zdokumentovaly. Zdokumentovaly to. Tohle vraždění.