Alexandr Čerkasov: „Obvinění, která proti nám byla vznesena, jsou bezvýznamná. Je to pouze vůle státu“

Konference se účastnili:

Jelena Žemkova – výkonná ředitelka Mezinárodního Memorialu
Tatjana Gluškova – členka Rady Lidskoprávního centra Memorial, seniorní advokátka programu Využití mezinárodních mechanismů při ochraně lidských práv
Alexandr Čerkasov – předseda Rady Lidskoprávního centra Memorial
Tatjana Margolina – členka Výkonné rady Permského Memorialu, bývalá Zmocněnkyně pro lidská práva Permského kraje (2005–2017).

Online se zúčastnili Dunja Mijatovič, komisařka pro lidská práva Rady Evropy a Mary Lawlor, zvláštní zpravodajka OSN pro situaci obránců lidských práv. Obě vystupující připomněly, jak důležitou práci prováděla spolupracovnice Memorialu v Grozném Natalja Estěmirova, když monitorovala a analyzovala konflikt v Čečensku.

Události se zúčastnili desítky ruských a evropských novinářů. Rovněž se účastnili spolupracovníci Delegace EU v Rusku a velvyslanci Rakouska, Španělska, Litvy, Nizozemska, Norska, Polska, Švýcarska a Estonska.

Níže si můžete přečíst základní argumenty jednotlivých vystupujících:

Jelena Žemkova:
- Memorial je centrum vědomostí a dovedností. Mnoho let pracujeme čestně a otevřeně v Moskvě i regionech.
- Nepracujeme na něčí zakázku ani nejsme ničí agenti. Právě naopak: sami si vymyslíme projekt a potom přesvědčujeme lidi a instituce, aby nás podpořili.
- Stížnosti, kterým čelíme, mají jasně administrativně-technickou povahu. Je to jeden typizovaný přestupek, který bylo možno nechat bez pokuty, ale my jsme tu pokutu dostali již mnohokrát. Všechny pokuty jsme zaplatili, ale teď se k tomu zase vrátili a pokoušejí se znovu zahájit přestupkové řízení.
- Není možné zavřít organizaci, která se mnoho let zabývá ochranou lidí, kvůli technickým příčinám.

Tatjana Gluškova:
- Začlenění lidí na seznam politických vězňů má jediný cíl, a to vyjádření (ne)opodstatněnosti jejich pronásledování.
- Zákon o zahraničních agentech je napsán tak, aby jeho dodržování prakticky nebylo možné: není jasné, co je třeba označovat. Do roku 2019 nebylo nutné označovat takový obsah na sociálních sítích, dozvěděli jsme se to z administrativních protokolů Roskomnadzoru (úřadu pro dohled nad komunikací a masmédii – pozn. překl.).
- Lidskoprávní centrum Memorial čelí obvinění z porušení zákona O soudním systému. Prokuratura označila za odmítnutí vykonání soudního rozsudku skutečnost, že stíhání člověka bylo označeno jako politicky motivované. Avšak takový výklad je absurdní: veřejná debata o tom, zda se jednalo o spravedlivé a zákonné rozhodnutí není odmítnutí vykonání soudního rozsudku.
- Jelikož někteří z politických vězňů byli odsouzeni na základě zákona o extremismu, prokuratura tvrdí, že Lidskoprávní centrum Memorial tímto vyjadřuje souhlas s účastí v teroristických a extrémistických organizacích. Tak to ale není. Rozhodující pro zanesení dotyčného člověka do seznamu je to, zda proces byl založen na skutečném provinění a je veden spravedlivě.
- Jedna z nejabsurdnějších záležitostí v obou žalobách je obvinění Memorialu a jeho poboček, že porušují několik mezinárodních úmluv, což se údajně má týkat i Úmluvy o ochraně práv dítěte. Dodržovat, nebo nedodržovat mezinárodní úmluvy může pouze stát, ale rozhodně ne člověk nebo organizace.

Alexandr Čerkasov:
- Obvinění vznesená proti nám jsou bezvýznamná, jedná se pouze o vůli státu.
- Lidskoprávní centrum Memorial neobviňují z podvodných a úmyslných činů, kvůli kterým se organizace normálně likvidují. Jestli se přestupek dá odstranit, tak se za to nezavírá.
- Žaloba Lidskoprávní centrum Memorial viní konkrétně z vedení seznamu politických vězňů, sestavujeme ho již od roku 2008. Podobným obviněním nečelíme poprvé. Představa prokuratury je taková (vynesena 30. dubna 2013), že bychom měli být na seznamu zahraničních agentů, jelikož sestavujeme seznam politických vězňů. Avšak nyní si ohledně seznamu stěžují na něco jiného. Údajně to prozrazuje schvalování terorismu a extremismu.
- Kromě formálních záležitostí, o kterých tu přede mnou hovořila Tatjana Gluškova, jsou tu podle mého názoru ještě další detaily, které bychom neměli opomenout. Žaloba je postavena na nekvalitní expertíze, kterou vypracovalo nechvalně známé Centrum sociokulturních studií (vypracovalo studie pro případy Pussy Riot, Jurije Dmitrijeva a dalších).
- Slova a čísla, paragrafy a data ukazují, že obvinění vůči nám jsou bezvýznamná. Je to pouze vůle státu, která se už 10 let projevuje v tzv. zákoně o zahraničních agentech. Je to touha kontrolovat vše, co ještě kontrole nepodléhá, tedy aby vláda kontrolovala neziskové organizace. A jestli se to nepodaří, tak je nutné je zlikvidovat.
- Budeme se bít za svá práva.

Dunja Mijatovič:
- Hodlám se obrátit na Generální prokuraturu s žádostí, aby zastavila stíhání Memorialu.
- Likvidace Memorialu by měla vážné následky nejen pro podobné organizace, ale i pro občanskou společnost jako celek, pro obranu lidských práv v zemi. Mnohé oběti nespravedlivého zacházení by zůstaly bez pomoci, včetně Evropského soudu pro lidská práva.
- Memorial chrání historickou paměť. Likvidace organizace by měla obrovský negativní dopad na výchovu mladé generace, která by tím byla připravena o informace o porušování lidských práv v minulosti. Zneužívání zákona o zahraničních agentech dosáhlo bezprecedentních rozměrů. Zákon stigmatizuje organizace, média, lidi, omezuje svobodu slova, má represivní efekt na občanskou společnost a neodpovídá evropským standardům ochrany lidských práv. Tento zákon by měl být zrušen.
- Jako členský stát Rady Evropy Rusko musí dodržovat standardy v oblasti ochrany lidských práv, což se týká i vytváření prostředí pro lidskoprávní organizace.
- Hodlám se obrátit na úřady, především na Generální prokuraturu s žádostí, aby zastavila stíhání Memorialu.

Mary Lawlor:
- Věřím, že Memorial najde cestu, jak pokračovat ve své práci, ať se situace vyvine jakkoliv.
- Memorial a všechny jeho pobočky nejsou zahraniční agenti ani nepřátelé státu. Zaslouží si obrovskou úctu za to, co dělají pro ochranu lidských práv a zachování paměti a pravdy o minulosti.

- Ruské úřady je pronásledují záměrně. Pokud organizace bude zlikvidována, což je spíš už jen otázka času, jak dlouho se udrží poslední lidskoprávní skupiny v Rusku?

- Věřím, že tito životem protřelí lidé najdou způsob, jak pokračovat ve své práci.

Tatjana Margolina:
- Žaloby usilující o likvidaci Memorialů je signál pro ty, kdo odmítají, že by Rusko pronásledovalo občanskou společnost.
- 5 % členů Permského Memorialu jsou přeživší oběti politického pronásledování. 90 a něco procent jsou rodinní příslušníci obětí. Tato organizace spojuje talentované historiky, archiváře, novináře, pedagogy a regionalisty. Když se objevily informace o těchto žalobách, začali mi volat rodinní příslušníci: „Co se to děje? Máme se stát dvojnásobnými oběťmi represí? Nejdřív pronásledovali naše prarodiče a rodiče a teď budou pronásledovat nás za naše právo na sdružování zaručené ústavou,“ ptala se mě vnučka jedné z obětí.
- Žaloby usilující o likvidaci Memorialů je signál pro ty, kdo odmítají připustit, že v historii Ruska docházelo k politickým represím. Je to vymazání a odmítnutí mnoholeté práce, kterou Memorial spolu s úřady dělal. Především v posledních letech, když byla přijata Koncepce vládní politiky pro zvěčnění památky obětí politických represí. Rozkládá to společnost. Dnes se začínají ozývat ti, kteří se domnívají, že je možné odmítnout tuto tragickou stránku naší historie.
- Jakákoliv práce chránící lidská práva se vykládá jako politická činnost. To je vážný problém, který dovoluje začlenit lidskoprávní organizace do kategorie politických činností.