Brána do pekel absolutní svévole

Čtěte také:
- Prohlášení Memorialu k zákonu o zahraničních agentech z roku 2012
- Soudní procesy proti Memorialu: Byla podána žaloba k Evropskému soudu

Dne 10. listopadu ruská vláda ve Státní dumě navrhla zákon, který má „vylepšit právní regulaci činností neziskových organizací zařazených na seznam zahraničních agentů“. Klíčovou novelou je zavedení kontroly (dokonce předběžné kontroly) základní činnosti dotčených organizací.

Pokud bude tento návrh zákona schválen (a to se bezpochyby stane), organizace budou mít povinnost posílat na ministerstvo spravedlnosti svůj plánovaný program, i dokumenty související s pořádáním různých akcí (ještě před začátkem jejich realizace). Stejně tak neziskové organizace budou muset podávat hlášení o průběhu realizace a zda tyto programy a akce byly uskutečněné či nikoliv.

Ministerstvo spravedlnosti také obdrží pravomoci zakazovat dotčeným organizacím realizaci jednotlivých programů. Takové rozhodnutí sice podle návrhu zákona musí být „podložené“, avšak o žádném seznamu potenciálních důvodů není známo. Nedodržení zákazu povede k likvidaci organizace.

Z toho vyplývá, že se před námi fakticky se otevírají vrata do pekel absolutní svévole.

Nyní se podívejme do minulosti.

Zákon o tzv. zahraničních agentech byl schválen v červenci 2012 a nabyl účinnosti v listopadu téhož roku. Iniciátoři a podporovatelé daného zákona často opakovali, že tento zákon nikomu nic nezakazuje. „Zahraniční agenti“ stále mohou čerpat finance z jakýchkoliv zdrojů a zabývat se jakoukoliv činností. Jedinou podmínkou je oznámení městu a světu, že daná organizace funguje na základě zahraničního financování (přilepit na sebe odpovídající nálepku) a o dané skutečnosti podávat pravidelné výkazy.

V dubnu 2014 se na daný argument odkázal Ústavní soud Ruské federace, který prohlásil, že zákon o “zahraničních agentech" je v souladu s ústavou. V rezoluci bylo napsáno, že daný zákon „nepředpokládá státní zásah do utváření náplní a priorit organizační činnosti“ (v tomto případě činnosti, která je uskutečňována ze zahraničních peněz) a „nezabraňuje nekomerčním organizacím volně si zajišťovat a dostávat finanční prostředky a jiný majetek jak od zahraničních, tak i od ruských zdrojů“.

Ale již v listopadu téhož roku neziskovým organizacím, které byly zaneseny na seznam, bylo zakázáno působit jako pozorovatelé na volbách a v referendech.

V květnu 2015 byl přijat zákon o nežádoucích organizacích, který umožňuje jedním tahem pera označit spolupráci s konkrétními zahraničními či mezinárodními nevládními organizacemi za trestné. Prakticky tento zákon omezil (a stále omezuje) seznam těch, od koho ruské organizace – ať jsou či nejsou označené za zahraniční agenty – mohou získávat finanční podporu.

V červnu 2018 bylo “zahraničním agentům” zakázáno kandidovat do ONK (Veřejná pozorovatelská komise na ochranu lidských práv v místech odnětí svobody). V říjnu téhož roku jim bylo rovněž zakázáno provádět protikorupční znalecké posudky normativně-právních aktů.

(…)

A teď tohle.

Nemá smysl vést debatu o tom, zda se v tomto případě jedná o další zvýšení nátlaku na občanskou společnost v Rusku nebo o pokrytectví vládních kruhů. O tom není pochyb. Také bylo více než zřejmé, že tento návrh zákona dříve či později přijde. Sice nikdo nepředpokládal, že se objeví zrovna 10. listopadu 2020 a že bude zformulován zrovna takovýmto způsobem, avšak samotná myšlenka není novinkou. Například ještě v roce 2018 senátoři navrhovali zakázat v Rusku realizaci jakýchkoliv zahraničních programů, samozřejmě kromě těch, které by se prováděly se souhlasem ruských státních orgánů.

Je třeba také poukázat na to, o kolik se za poslední léta zvýšila všeobecná tolerantnost k takovým zprávám. Pamatuji si obrovskou škálu emocí vyvolanou prvním zákonem o “zahraničních agentech", pamatuji si ten stav a otázku „co budeme dělat?“, přestože tehdejší znění zákona opravdu neomezovalo základní činnost organizací, ale jen poškozovalo jejich reputaci. Reakce na anoncovanou kontrolu nad vším, co organizace dělá, je mnohem slabší a projevuje se jen několika necenzurními citoslovci. Bylo více než zřejmé, že k podobnému zvýšení „prahu bolesti“ dojde, avšak je třeba ho aspoň zmínit, třeba se to bude hodit k budoucí sebereflexi.