Prohlášení organizace Mezinárodní Memoriál k zákonu o „zahraničních agentech“

Tento zákon je již ze své podstaty protiprávní a amorální. Je protiprávní, protože zmocňuje exekutivu k uplatňování výsadních pravomocí náležících soudům. Je amorální, jelikož a priori předpokládá, že organizace financované ze zahraničí jednají na objednávku svých sponzorů. V podstatě tedy pasuje otřepané banální přísloví „Čí chléb jíš, toho píseň zpívej“ na projev nejvyšší státnické moudrosti. V souladu s tímto zákonem si stát může kdykoli vyžádat, aby se Mezinárodní Memoriál, stejně jako jakákoli jiná občanská organizace, která přijímá dary ze zahraničí, nechal zapsat na seznam „organizací-zahraničích agentů“ působících na území Ruska. S tím souvisí i povinnost označovat všechny knihy, které vydáváme, a všechny naše internetové stránky příslušným cejchem. Čili máme sami připustit, že jsme organizace, která jedná v zájmu jakési tajuplné zahraniční moci. Takové tvrzení je úmyslná lež. Ale jde tu i o něco jiného. Memoriál je organizací, která se zabývá historickou pamětí, proto má povinnost mít stále na zřeteli události nedávné národní historie a připomínat je společnosti. Působení jakési sítě zahraničních agentů v Rusku se nejednou stalo námětem propagandy, která zastřešovala, legitimizovala státní teror a pronásledování lidí s odlišným přesvědčením. Stačí si vybavit čistky z let 1937-1938, kdy byly stovky tisíc lidí brutálními prostředky nuceny se doznat, že jsou „zahraničními agenty“. A i v pozdějších dobách byli kritici režimu často prohlašování za „žoldáky Západu“. Nemluvě už o tom, že demoralizace národního vědomí skrz čekistické báchorky o „zahraničních agentech“ je osvědčený způsob, jak odvést pozornost od skutečných problémů ve společnosti, snad nemá cenu ani zmiňovat. Memoriál se nebude účastnit akce, která má za cíl rozbít ruskou společnost a nebude o sobě rozšiřovat vědomě lživá tvrzení. Pokud budeme vyzváni, abychom zapsali naši organizaci na seznam „zahraničních agentů“, postavíme se proti tomu, především u soudů. Jsme lidskoprávní organizací a uděláme vše, abychom právo uhájili prostřednictvím práva.

Netvrdíme, že tato cesta je jediná možná. Každá organizace si samozřejmě může sama určit, jakým způsobem bude tomuto absurdnímu zákonu klást odpor. Síla občanské společnosti se může projevovat jak jednotným postupem, tak i mnohotvárností akcí. I nadále považujeme za samozřejmost vzájemnou solidaritu a poskytnutí pomoci těm organizacích, které se dostanou do potíží, až zákon vstoupí v platnost.

Pevně věříme, že vyrovnanost a vytrvalost ruské občanské společnosti nakonec zvítězí nad chorobnými představami našich zákonodárců.

Vedení Mezinárodní společnosti Memorial