Jurij Dmitrijev odsouzen na 15 let vězení

Soud trval „rekordních“ 8 minut. Přelíčení začalo v 10:18 moskevského času a skončilo v 10:26. Jurij Dmitrijev byl z trestných činů, za něž mu byl teď trest zpřísněn, již dvakrát osvobozen soudy nižší instance (v roce 2018 a 2020). Historik byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a trest si bude odpykávat ve vězení (kolonii) s nejpřísnějším režimem.

Na podporu Jurije Dmitrijeva se před budovou soudu v mrazivém Petrozavodsku sešli jeho přátelé a podporovatelé. Petice za spravedlivý proces s historikem podepsaly desítky tisíc lidí z celého světa.

Průběh pronásledování Jurije Dmitrijeva a podrobnosti jeho případu výmluvně svědčí o uměle vykonstruovaném obvinění a Dmitrijevově nevině. V roce 2017 Lidskoprávní centrum Memorial uznalo Jurije Dmitrijeva za politického vězně. Soud s Jurijem Dmitrijevem o den předchází soudu jednající o likvidaci sdružení Mezinárodní Memorial, jejíž petrozavodské pobočky je Jurij Dmitrijev předsedou. Tyto kroky Ruska svědčí o tom, že se úřady definitivně rozhodly zbavit posledních zbytků občanské společnosti.

Kdo je Jurij Dmitrijev
Jurij Dmitrijev je historik z Petrozavodsku, vedoucí karelské společnosti Memorial. Od konce osmdesátých let 20. století zkoumá dějiny stalinských represí v Karélii, pořizuje seznamy obětí, rekonstruuje jejich životopisy (od roku 1997 vyšlo pět Pamětních knih s těmito seznamy) a pátrá po pohřebištích popravených osob. Mezi jím nalezené masové hroby patří Sandarmoch – největší karelské popraviště z let 1937–1938, které se díky Dmitrijevovi stalo pamětním místem.

V roce 2008 si Dmitrijev vzal z dětského domova tříletou dceru (nar. 2005). V té době už měl dostatečnou zkušenost s péčí o děti a s jejich výchovou – vychoval vlastního syna a dceru, kteří ve chvíli, kdy si jejich otec adoptoval dceru, měli už své rodiny. Kromě toho Dmitrijev absolvoval také kurz pro adoptivní rodiče. Sám vyrostl v adoptivní rodině a už dávno si přál vzít dítě z dětského domova. Holčička byla často nemocná a slabá, její fyzický vývoj byl silně opožděný, což potvrzují lékařské dokumenty. Jednou z hlavních Dmitrijevových starostí bylo dceřino uzdravení a zlepšení jejího fyzického stavu.

Z čeho je Jurij Dmitrijev obviňován?

Od prosince 2016 je Jurij Dmitrijev vyšetřován a soudně stíhán na základě obvinění z trestných činů sexuálního charakteru, kterých se měl údajně dopustit vůči své adoptivní dceři.

V Dmitrijevově soukromém počítači byly nalezeny fotografie jeho adoptivní dcery bez oblečení (dceři v době Dmitrijevova zatčení bylo jedenáct let, v době, kdy byly snímky pořízeny, jí bylo čtyři a půl roku a sedm let). Dmitrijev vysvětluje, že fotografie pořizoval proto, aby zaznamenal zdravotní stav dcery, která byla po pobytu v dětském domově oslabená.

Tyto fotografie se staly základem pro obvinění:

• podle paragrafu 242.2 Trestního zákoníku Ruské federace, bod „c“, část 2 (Zneužití nezletilé osoby za účelem výroby pornografických materiálů nebo předmětů).
Později, bez jakýchkoli doplňujících skutečností a argumentů k tomuto obvinění přibyla další dvě:
• podle paragrafu 135 Trestního zákoníku Ruské federace, v redakci z 8. 12. 2003 (č. 162-FZ) a z 21. 7. 2004 (č. 73-FZ) (Nenásilné jednání osoby starší osmnácti let ohrožující mravní výchovu osoby, která nedovršila šestnáctý rok, čehož si byl pachatel vědom);
• podle paragrafu 135 Trestního zákoníku Ruské federace, část 3 v redakci z 27. 12. 2009 (č. 377-FZ) (Nenásilné jednání osoby starší osmnácti let ohrožující mravní výchovu osoby, která nedovršila dvanáctý rok, čehož si byl pachatel vědom).
Během domovní prohlídky byla v Dmitrijevově bytě nalezena nefunkční část lovecké pušky IŽ-5 s uříznutou hlavní a k obvinění přibyl ještě jeden bod:
• podle paragrafu 222 Trestního zákoníku Ruské federace, část 1 (Nezákonné držení základních součástí střelné zbraně).

Dne 5. dubna 2018 byl Jurij Dmitrijev Petrozavodským městským soudem plně zproštěn obžaloby podle paragrafů 242.2, bod „c“, část 2; 135; 135, část 3. Obvinění z nezákonného držení zbraně zůstalo v platnosti a Dmitrijevovi bylo na několik měsíců soudně znemožněno vycestovat.

Dne 14. června 2018 však Nejvyšší soud republiky Karélie toto rozhodnutí zrušil. Žalující strana předložila nahrávku rozhovoru, na němž holčička údajně vypráví o tom, jak se jí její adoptivní otec dotýkal, a tento kontakt měl sexuální charakter.

Případ byl vrácen k došetření ve všech bodech obvinění. Na základě této nahrávky bylo vůči Dmitrijevovi vzneseno ještě jedno obvinění:

• podle paragrafu 132 Trestního zákoníku Ruské federace, část 4, bod „b“ (Násilné jednání sexuálního charakteru spáchané na osobě mladší čtrnácti let).

Známky toho, že případ je zfalzifikovaný a Dmitrijev nevinný

• Trestní stíhání Jurije Dmitrijeva bylo zahájeno na základě anonymního podání, které přišlo na policii údajně poštou. Podatel informoval o tom, že Dmitrijev fotografoval svou adoptivní dceru, a žádal, aby byla učiněna nezbytná opatření. Během vyšetřování nebyly podniknuty žádné kroky k nalezení anonymního podatele ani k vysvětlení jeho motivů. Také soud navzdory advokátově žádosti odmítl učinit opatření, která by vedla k nalezení autora podání a k jeho předvolání k soudnímu jednání v roli svědka, ačkoli takové svědectví by pro spravedlivé projednání případu bylo nepochybně důležité.

• Jurij Dmitrijev opakovaně informoval vyšetřovatele, že několik dní před svým zatčením našel u sebe v bytě stopy po neoprávněném vniknutí, ačkoli z místa nic nezmizelo. Vyšetřovatelé toto oznámení přešli naprosto bez povšimnutí a skutečnost neoprávněného vniknutí do bytu ignorovali, ačkoli kdyby bylo vyšetřeno, mohlo by případ v mnohém projasnit.

• Jak už zaznělo, znalecký posudek fotografií byl svěřen spolupracovníkům Centra sociokulturních expertiz. Jen sotva byla tato volby náhodná, jelikož tato organizace má dávno pochybnou pověst. Odborníci tohoto centra v posledních několika letech provedli celou řadu nekompetentních obžalovacích expertiz pro řadu politicky motivovaných případů obviněných z extremismu, z urážky náboženského cítění atd. – případy Pussy Riot, případy členů náboženského hnutí Svědci Jehovovi (kde se mezi texty uznanými za extremistickou literaturu ocitla mimo jiné také Bible) a jiné.

• Obsah fotografií pořízených Dmitrijevem solidní odborníci za pornografii neuznávají. Na žádném ze snímků nejsou další lidé ani předměty, snímky nedemonstrují ani nenapodobují žádné jednání, sám Dmitrijev na snímcích přítomen není. Kromě toho v průběhu vyšetřování nebyl zjištěn jediný případ jejich zveřejnění – na sociálních sítích ani kdekoli jinde. Fotografie nebyly nikdy upravovány ani vytištěny, nebyly nikomu ukázány ani předány. Obvinění Dmitrijeva ze šíření pornografie je tudíž zjevně absurdní.

• Od roku 2008 úřady pro ochranu dětí kontrolovaly životní podmínky a výchovu holčičky v adoptivní rodině a dodržování jejích práv. Žádné výhrady vůči Dmitrijevovi jakožto adoptivnímu rodiči nikdy nezazněly.

• Adoptivní dcera Jurije Dmitrijeva k němu velmi přilnula, považovala ho za svého otce a těžce nesla odloučení v průběhu prvního roku vyšetřování a soudu. Během výslechů v roce 2017 si nevzpomínala, že by se k ní její adoptivní otec nějak zvláštně nebo nepochopitelně choval, že by se jí něco dotklo nebo ji uvedlo do rozpaků. Komplexní lékařské vyšetření a psychologicko-psychiatrická expertiza ve vztahu k ní neodhalily žádné známky násilí ani psychologická traumata.

• Poté, co byl Dmitrijev v dubnu 2018 zproštěn obžaloby, se prudce přerušila komunikace mezi holčičkou a Dmitrijevovými příbuznými a přáteli, kteří jeho adoptivní dceru znali, měli ji rádi a dál si s ní telefonovali a psali. Od dubna 2018 se s Dmitrijevovou dcerou a její novou opatrovnicí (babičkou) nemohl nikdo spojit, holčička se ocitla v naprosté izolaci. V květnu a červnu 2018 žalující strana zorganizovala několik rozhovorů s holčičkou za účasti psychologa a vyšetřovatele – ačkoli vyšetřování případu bylo uzavřeno. Právě nahrávka posledního z těchto rozhovorů se stala dokumentem, na kterém bylo založeno zrušení zprošťujícího rozsudku a nové obvinění. Je zjevné, že dokument vznikl záměrně a byl pečlivě připraven.

• Nové obvinění Dmitrijeva se v případu objevilo naprosto nečekaně, po dvou letech vyšetřování a přesvědčivého zprošťujícího rozsudku ve věci jiných obvinění.

• V rozhovoru, který probíhal v roce 2018 (nahraném na videu), slova holčičky neobsahují informace o násilném nebo nemravném jednání ze strany Dmitrijeva. Řeč je o několika případech doteků, které sama holčička do okamžiku rozhovoru nevnímala jako něco, co překračuje meze vztahu mezi dítětem a rodičem.

• Sám Dmitrijev „doteky“ vysvětluje tím, že holčička v osmi letech prodělala nemoc, během níž ji musel pravidelně převlékat a kontrolovat suchost prádla. Informace o nemoci potvrzují lékařské zprávy, Dmitrijevova dcera se léčila na lůžkovém oddělení.

• Videonahrávka výslechu dovoluje učinit závěr, že výslech probíhal nekorektně, s použitím psychologického nátlaku a návodných otázek, které už obsahovaly odpověď. Holčička potvrzovala nabídnuté formulace, aby co nejrychleji rozhovor ukončila.

• Součástí případu jsou materiály pozdějších výslechů holčičky, v nichž údajně mluví o opakovaném nemravném jednání svého adoptivního otce. Nicméně tyto výslechy se prováděly bez video- a audiozáznamu, což budí podezření, že materiály mohou být zfalšované. Obvinění z nemravného a násilného jednání je fakticky založeno pouze na výslechových protokolech, jejichž původnost není ničím potvrzena.

• Obvinění z držení zbraně se zakládá na skutečnosti, že během domovní prohlídky byl u Dmitrijeva nalezen úlomek staré lovecké pušky. Zbraň byla rozbitá, nefunkční, a dokonce patrony k ní nelze sehnat už několik desítek let.

• Soud probíhá v uzavřeném režimu, veřejnost i média jsou z něj vyloučeny, o průběhu procesu neexistuje téměř žádná informace.

• Na podzim 2018 byla soudkyně Marina Nosovová, která v Dmitrijevově případu vynesla zprošťující rozsudek, zbavena možnosti profesního růstu: z pozice zástupkyně předsedy Petrozavodského městského soudu měla povýšit na pozici soudkyně Nejvyššího soudu Karélie, avšak její kandidatura nebyla odsouhlasena a Nosovová byla přesunuta na nižší pozici řadové soudkyně městského soudu. Současně prokurátorka Petrozavodsku Jelena Askerovová, oficiální žalobkyně v případu Jurije Dmitrijeva, který skončil jeho zproštěním obžaloby, údajně podala výpověď na vlastní žádost, aby se mohla věnovat soukromému podnikání. Žalobkyně i soudkyně, které v roce 2018 dopustily zprošťující rozsudek, tak byly prakticky současně odstraněny ze scény a zbaveny možnosti udělat kariéru ve své profesi.

Jaký je skutečný důvod Dmitrijevova pronásledování?

Tendence, do jejichž logiky zapadá Dmitrijevovo pronásledování, jsou zcela zřejmé. V posledních letech se vztah režimu k dědictví stalinismu citelně proměnil. Memorial, organizace, která se věnuje obnově paměti na stalinské represe, byl prohlášen za zahraničního agenta a v současnosti čelí pokusu o likvidaci ze strany ruského státu. Aktivisté Memorialu v různých regionech jsou trestně stíháni. Místa spojená s připomínáním represí se dostávají pod státní kontrolu. Obzvlášť agresivní pozornost vyvolávají ta, která jsou spojená s připomínáním mezinárodních případů. Nejzjevnějšími příklady jsou pamětní místa v Katyni a Mědném, kde v roce 1940 probíhaly popravy polských důstojníků.

V Sandarmochu je složení obětí mnohonárodnostní, mezi zavražděnými je obzvlášť hodně Finů, Ukrajinců a Poláků. Jurij Dmitrijev všemožně podporoval připomínání zemřelých všech národností, sám oslovoval představitele diaspor а zval je, aby uctili památku svých krajanů. Dmitrijev každoročně 5. srpna v Sandarmochu organizoval veřejné shromáždění věnované památce obětí Velkého teroru.

Od roku 2014, po zahájení války na východě Ukrajiny, začala být patrná rostoucí nespokojenost místních úřadů s návštěvami cizinců v Sandarmochu, se shromážděními a svobodnými vystoupeními ohledně politické situaci v zemi. Sám Dmitrijev v roce 2014 válku na Ukrajině veřejně odsoudil. V roce 2015 Dmitrijevovi už nebylo dovoleno vystoupit s projevem. Současně historik získal polskou státní cenu, Zlatý Kříž za zásluhy, což vzhledem k prudkému zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi působilo provokativně.

V roce 2016 státní média začala aktivně šířit verzi o tom, že v Sandarmochu nejsou pohřbeny oběti represí, ale sovětští váleční zajatci zastřelení Finy během druhé světové války. A tehdy byl sám Dmitrijev zatčen. Už po jeho zatčení, v letech 2018 a 2019, byly v Sandarmochu zahájeny vykopávky s cílem nalézt „pohřebiště finských koncentračních táborů a vojáků Rudé armády padlých v bojích s finskými okupanty v Karélii v letech 1941–1942“. Vykopávky řídila Ruská vojensko-historická společnost, prorežimní patriotická organizace, a to bez jakéhokoli seriózního vědeckého dozoru. (Finská strana Rusku dávno předala a zveřejnila archivní údaje o pohřbení všech devatenácti tisíc sovětských válečných zajatců, kteří zahynuli ve finském zajetí, tato informace zůstává ovšem ignorována.)
Případ Jurije Dmitrijeva tak zjevně zapadá do celkové strategie režimu potlačit společenskou aktivitu a zahladit památku na nepohodlné události z minulosti.

Informace zpracovali spolupracovníci Mezinárodního Memorialu v lednu 2020, obnoveno v prosinci 2021 (originál na (https://www.memo.ru/ru-ru/memorial/departments/intermemorial/news/342)